Josef Krejčí (politik KSČ)

Vystudoval státní reálku v Rakovníku a v letech 1931–1936 Vysokou školu strojního inženýrství v Praze (při ČVUT). Za druhé světové války pracoval v plzeňských Škodových závodech. Po válce nastoupil do válcoven trub v Chomutově. Od roku 1958 zastával funkci ředitele nově utvořeného podniku Válcovny trub a železárny Chomutov.[3][2]

Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severomoravský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.[4][5]

Zastával i vládní posty. V roce 1961 se stal náměstkem ministra hutního průmyslu a rudných dolů.[3] Od roku 1962 zastával post ministra hutního průmyslu a rudných dolů v třetí vládě Viliama Širokého. V této funkci setrval do roku 1965 i v následující vládě Jozefa Lenárta. Pak od roku 1965 do roku 1968 zastával v tomto kabinetu post ministra těžkého průmyslu a místopředsedy vlády. Portfolio ministra těžkého průmyslu si podržel i v první vládě Oldřicha Černíka. V druhé vládě Oldřicha Černíka a třetí vládě Oldřicha Černíka byl v letech 1969-1970 ministrem-předsedou Výboru pro průmysl.

XII. sjezd KSČ ho zvolil za kanditáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XIII. sjezd KSČ a Vysočanský sjezd KSČ v srpnu 1968 ho zvolil členem ÚV KSČ. Na členství v ÚV KSČ rezignoval v říjnu 1970.[6]

K roku 1968 se profesně uvádí jako ministr těžkého průmyslu z obvodu Frýdek-Místek.[7]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Frýdek-Místek), kde setrval do konce volebního období parlamentu, tedy do voleb roku 1971.[8]

Zemřel v červenci 1989.[3]