Josef Karel Šlejhar

Josef Karel Šlejhar (17. října 1864 Stará Paka[1] – 3. září 1914 Praha[2]) byl český naturalistický spisovatel.

Josef Karel Šlejhar
Josef Karel Šlejhar - student
Narození17. října 1864
 Stará Paka
Úmrtí3. září 1914 (49 let)
 Praha
PovoláníSpisovatel, učitel
Národnostčeská
Manžel(ka)Johanna Šlejharová, roz. Nepomucká (manželství rozvedeno)
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Mládí
Josef Karel Šlejhar, matriční záznam o narození a křtu

Josef Karel Šlejhar se narodil jako nejstarší ze čtyř dětí. Jeho otec Arnošt Šlejhar byl obchodník s bavlnou, matka Josefa, rozená Ulmannová.[1] [p 1] [p 2][3]

Pro neshody mezi rodiči byl vychováván babičkou Karolinou Ulmannovou, mlynářkou v Dolní Branné u Vrchlabí. V letech 1877 - 1881 vystudoval reálku v Pardubicích. Po třech letech studia chemie na pražské technice studia pro nemoc zanechal. Vystřídal mnoho zaměstnání, pracoval jako technický úředník v cukrovaru, byl sedlákem na zděděném statku v Dolní Kalné. Měl celý život existenční i rodinné problémy.[4]

Manželství
Dolní Kalná, bývalý statek J. K. Šlejhara, 1931

9. února 1892 se ve vinohradském kostele sv. Ludmily oženil. Jeho manželkou se stala Johanna Nepomucká (*1869), dcera vinohradského řezníka Františka Nepomuckého.[5] Rodina Josefa Karla Šlejhara bydlela na pražských Vinohradech, kde se jim roku 1893 narodila dcera Johanna, v letech 1894 a 1896 synové Josef a Arnošt.[6][p 3] Celkem se manželům narodilo sedm dětí, ze kterých přežily jen tři.[7]

Roku 1892 se Šlejharovi odstěhovali k rodičům do Staré Paky. Šlejharova povídka, uveřejněná v Květech v březnu 1893 a nazvaná Sezima, vyvolala kritickou reakci novopackých občanů. Ti zveřejnili v Národních listech otevřený dopis Šlejharovi, ve kterém se vůči jeho popisům místních občanů ohrazují a spisovatele nazývají "nedoukem" a o práci samotné píší, že "...je výpotkem chorého mozku a výmyslem šílence..."[8]

Po konfliktu v Nové Pace se rodina v roce 1895 usídlila na statku v Dolní Kalné, který Josef Karel Šlejhar zdědil po dědečkovi z otcovy strany. Hospodaření se ztrátami a silné rozpory mezi manželi vedly k rozpadu manželství, rozvodu (na jaře 1901) a Šlejharově odchodu ze statku.[p 4]

Dolní Kalná je nejen místem, kde Karel Josef Šlejhar hospodařil a kde došlo k rozpadu jeho manželství. Obec inspirovala jeho dílo, zejména romány Lípa a Vraždění.[9]

Po rozvodu

Od roku 1901 až do své smrti byl Josef Karel Šlejhar učitelem na obchodních školách v Hradci Králové, Kolíně a od roku 1906 v Praze[10]. V roce 1908 byl Josef Karel Šlejhar opět policejně přihlášen na Vinohradech, už jako rozvedený. V roce 1911 žil, podle policejní přihlášky, ve společné domácnosti se svými třemi dětmi.[11]

V Praze se znovu oženil, sňatek však byl podle tehdejší legislativy neplatný.[3] Jeho syn Karel Uhlíř (1909-1987, pozdější brněnský lékař) proto nesl jméno své matky, Marie Uhlířové,[7] a otec není vůbec v matrice uveden.[12] Poslední bydliště měl Josef Karel Šlejhar na Vinohradech, v dnešní Dykově ulici. Zemřel v nemocnici na Královských Vinohradech na rakovinu žaludku a byl pohřben na pražském Vinohradském hřbitově.[2][3]

Dílo

Jeho dílo je charakteristické hlubokým pesimismem, čtenáře se snaží šokovat děsivými detaily. Postavy v jeho dílech jsou lidskou zlobou nebo vnějšími okolnostmi tlačeny do tragických konfliktů, kde je smrt často jediným východiskem. Nejčastěji píše o životě na vesnici, která je v jeho díle líčena v těch nejhorších barvách.

Publikace v časopisech

Své práce publikoval Josef Karel Šlejhar v řadě časopisů (často na pokračování) jako Světozor (např. Ptáče v r. 1886[13]), Květy, Zlatá Praha a dalších.

Výčet knižně vydaných prací
  • Dojmy z přírody a společnosti (1894) sbírka naturalistických povídek. Lidé a zvířata, postavení do předurčených, bezvýchodných situací, se v zoufalé snaze přežít dostávají do konfliktů, kde si navzájem ubližují. Kulisou je příroda, jejímuž líčení se věnuje mnoho prostoru.
  • Co Život Opomíjí (1895), povídková sbírka
  • Zátiší (1898), povídková sbírka
  • Kuře melancholik – vydáno roku 1889. Povídka o týraném dítěti-sirotkovi a jeho kuřeti; velmi detailní popisy. Podle povídky byl natočen stejnojmenný film.
  • Ukolébavka – o služce Frantině, která je po celý život týrána, okrádána a vyháněna a nakonec až vyhnána na dlažbu ulice
  • V zášeří krbu (1899), o nevydařeném rodinném životě slabocha s hysterickou manželkou (autobiografické rysy)
  • Temno (1902)
  • Peklo (1905) román, naturalisticky popisuje vzplanutí vášnivé lásky mezi úředníkem a pracovnicí cukrovaru. Cukrovar za dramatických okolností shoří při požáru. Inspirováno pobytem v Pečkách.
  • Od nás (1907), povídková sbírka (Sirotek, Nekřtěňátko).
  • Povídka z výčepu (1908), novela
  • Lípa (1908), román. Mladý sedlák necitlivě modernizuje hospodářství a snaží se porazit památnou lípu na hranicích svého pozemku. Spisovatel, ústy souseda, vyjadřuje svůj odpor k veškerému pokroku (včetně zemědělského školství) a úctu k tradičnímu venkovskému životu.
  • Předtuchy (1909)
  • Z chmurných obzorů (1910), povídková sbírka
  • Z Prahy (1910) sbírka naturalistických povídek, zaměřená na zlo a konflikty velkoměstského života
  • Maloměstská idylla (1910)
  • Zátoka smrti (1910)
  • Vraždění (1910) román bez jasné dějové linie, popisující život na vesnici, kde si lidé navzájem znepříjemňují život a není spravedlnosti
  • Cvrček mého krbu - vydáno posmrtně roku 2017 v nakladatelství Akropolis

Posmrtné připomínky

Zajímavost

Nešťastný osud měli i příbuzní Josefa Karla Šlejhara a s ním spojená rodina Nepomuckých (rodné příjmení první manželky Johanny). Bratr Arnošt Šlejhar (1868-1902)[15] se oženil se sestrou Johanny, Marií Nepomuckou (*1875), a měl s ní syna Ottu.[16] Na jeho majetek, tkalcovnu v Buřanech, byl roku 1897 prohlášen konkurs.[17] Otto Šlejhar, studující a c.k. vojín, zahynul v roce 1917 (ve dvaceti letech) sebevraždou opiem.[18] Šlejharova vdova Johanna dožila v novopackém chudobinci.[19]

Ze Šlejharovy pozůstalosti zbylo jen pár dokumentů, protože syn si přál být pohřben s jeho věcmi a tak se také stalo.[20]

Odkazy

Poznámky
  1. Jak uvádí Lexikon české literatury i jiné zdroje, údaje o přesném datu narození i úmrtí se liší. Sám Šlejhar uváděl datum narození 20.10.1864 (jde však o nepřímou dataci v dopise); další datum je uvedeno na maturitním vysvědčení. Datum narození 17.10. 1864 jednoznačně určuje matrika narozených, správné datum úmrtí je 4.9.1914.
  2. V matričních záznamech o narození i křtu i v matričním záznamu oddaných a policejních přihláškách je uveden pouze jako Josef Šlejhar, druhé jméno Karel je umělecký přídomek, uváděný ve všech titulech jeho knih.
  3. Na policejní přihlášce jsou chybně uvedeny roky narození obou manželů.
  4. O dvou různých pohledech na příčiny zániku manželství viz diplomová práce Marty Kopečné, s.58.

Reference
  1. Matrika N, Stará Paka, sign. 113-3435, 1853-1875, s.123. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2016-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-22.
  2. Matrika zemřelých, Vinohrady, sv. Alois, 1914-1918, s.61 (snímek 65)
  3. MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-T. Praha: Academia, 2008. Kapitola Josef Karel Šlejhar, s. 658–661.
  4. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola Josef Karel Šlejhar, s. 273.
  5. Matrika oddaných, sv. Ludmila, 1891-1894, s.57 (snímek 63)
  6. Policejní přihlášky, Praha, rodina Josefa Šlejhara
  7. KOPEČNÁ, Marta. Josef Karel Šlejhar - pokus o monografickou studii. Praha, 2009. Diplomová práce. Pedagogická fakulta Karlovy univerzity. Vedoucí práce Anna Stejskalová. Dostupné online. , s.69
  8. Národní listy, 28.4.1893, s.6, Zasláno
  9. Rozpravy Aventina, 1931/32, s.36, Václav Kašpar: Šlejharova Červená země
  10. Národní politika, 8.8.1906, s.5, Věstník živnostenský a dělnický
  11. Policejní přihlášky, Praha, rodina Josefa Šlejhara
  12. Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených u Apolináře, sign. AP N74, s. 402, dostupné online, popř. Moravský zemský archiv, Marika oddaných Brno - Staré Brno u Nanebevzetí Panny Marie 17175, s. 253, dostupné online.
  13. Světozor, 29.10.1886, s.747
  14. Nová Paka, pamětní deska J.K. Šlejhar
  15. Národní listy, 14.09.1902, s. 6 (Arnošt Šlejhar, úmrtní oznámení)
  16. Buřany, matrika N, 1885-1911, snímek 28, záznam o narození a křtu Otto Šlejhara. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2016-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-22.
  17. Národní listy, 6.2.1897, s. 4.
  18. Matrika zemřelých, Vinohrady - sv. Alois, 1914-1918, snímek 287
  19. Národní listy, 29.03.1930, s. 2
  20. Kopečná, s. 8.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.