Josef Boháč-Heřmanský

Narodil se v podhůří Orlických hor ve vesnici Horní Heřmanice, nedaleko Lanškrouna v rodině řídícího učitele. Po absolvování obecné školy pokračoval ve studiu na české st. reálce v Olomouci, kde maturoval v roce 1911 a odtud přešel do Prahy na malířskou akademii. Zprvu absolvoval dvouletou přípravu ve všeobecné škole u prof. J.Loukoty a Vl. Bukovace. Během studia však vypukla 1. světová válka a Josef Boháč byl odveden a bojoval na východní frontě. Své válečné zážitky z Haliče, Besarábie, Ukrajiny a Uher vykreslil na svých akvarelech a kresbách. V roce 1919 se vrátil zpět na pražskou malířskou akademii a pokračoval ve studiu ve speciálním ateliéru prof. Františka Thieleho, u něhož v roce 1921 studium zdárně absolvoval.

V téže době se věnoval rovněž studiu universitnímu, ve kterém se připravoval na svojí budoucí dráhu středoškolského profesora. Roku 1921 podnikl se svým profesorem studijní cestu do Drážďan a Berlína a v témže roce absolvoval státní zkoušku z profesury kreslení. Během studia na byl po dvakráte poctěn cenou akademie, po absolutoriu obdržel Lerchovo stipendium a ve studiích pokračoval v Itálii, kde setrval až do roku 1923. Po návratu ze studií, ještě v témže roce odjel přes Mnichov do Calais a Paříže, později při svém návratu navštívil Brusel, Kolín nad Rýnem, Berlín a Drážďany. Po návratu s ciziny nastoupil službu středoškolského profesora na státním gymnáziu v Benešově, ale nadále bydlel v Praze. Během německé okupace a v prvních letech po osvobození vystavoval malíř na spolkových výstavách.

Na podzim roku 1956 po těžké, dlouhotrvající nemoci ak. malíř Josef Boháč zemřel, pohřben byl na Olšanských hřbitovech[1].