Josef Bernard (pedagog)

Josef Bernard se narodil 13. června 1981 do rodiny stavitele Františka Bernarda a Františky Bernardové, rozené Kudrové. Děd z otcovy strany, Matěj Bernard, byl rolník pocházející z Oseku. Rodiče z matčiny strany byli sedláci v Roprachticích.[1] Středoškolská studia absolvoval na gymnáziu v Jičíně, maturitu vykonal 4. července 1910. Po neúspěšném pokusu o přijetí na vídeňskou klauzulární akademii, kde se chtěl připravovat na diplomatickou dráhu, se rozhodl pro studium francouzštiny a němčiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1912–1913 strávil dva semestry na Faculté des Lettres na pařížské Sorbonně, v roce 1914 pak dokončil svá studia v Praze.[2]

Od září 1915 do srpna 1917 působil jako suplující a do srpna 1919 jako zatímní učitel francouzského a německého jazyka na reálném gymnáziu v Jilemnici. Ze začátku učil 11 hodin týdně, k jeho dalším povinnostem patřily např. hospitace kolegů Karla Štětky nebo Jaroslava Hoffmana či dozor nad žáky při venkovních aktivitách. [3] S přihlédnutím k jeho dosavadní učitelské praxi mu byl výjimečně prominut zkušební rok, takže zkoušku způsobilosti pro střední školy úspěšně složil už 8. června 1916. Rozdíl mezi neaprobovaným a aprobovaným učitelem lze vyčíslit částkou 264 Korun – tolik za daných podmínek činil rozdíl v Bernardově ročním platu.[2]

13. července 1916 byl poprvé obviněn z protistátní činnosti a souzen vojenským soudem v Josefově, když tři dny před tím na pohřbu svého přítele Josefa Kittnera pronesl údajně závadný projev. Jeho závadnost podle zprávy spočívala ve slovech „Nyní však zapadá do hrobu a zůstává po něm jen teskná vzpomínka a žaloba… žaloba…“ a následné odmlce, která údajně zavdala podnět ke dvojí interpretaci prohlášení.[4] Okresní hejtmanství sice rozsudek odložilo, avšak byl varován, aby se vyvaroval dalších veřejných vystoupení a byla mu vyměřena pokuta 30 Korun.

Ve školním roce 1919–1920 byl přesunut na reálné gymnázium do Duchcova jako definitivní profesor. 26. srpna 1920 si vzal Martu Erbanovou, s níž měl dvě dcery, Alenu a Yvettu. Od následujícího školního roku už opět působil v Jilemnici, kde se svou rodinou bydlel ve Valdštejnské ulici, čp. 7.. V letech 1922, 1923 a 1934 napsal tři učebnice francouzštiny pro reálná gymnázia. V roce 1928 se také stal předsedou ÚMDOČ (Ústřední matice divadelního ochotnictva československého) v Jilemnici.[5] a dle vzpomínek byl výborným divadelním režisérem divadelního klubu Kollár.[6]

Opakovaně žádal o stipendia, s nimiž se prostřednictvím ředitelství školy obracel na Zemskou školní radu. V létě 1925 tak s její podporou ve výši 3.000 Kč absolvoval studijní pobyt ve Francii. Žádosti o příspěvek na podobný pobyt v Anglii o hlavních prázdninách v roce 1929 však vyhověno nebylo, ačkoli ředitel školy Bernardovu cestu velmi podporoval.

Za podíl na propagaci a šíření francouzštiny ho francouzské ministerstvo veřejného vyučování 1. dubna 1933 jmenovalo důstojníkem Akademie v Paříži (officier d'Academie).[2]

Po obsazení republiky se přidal do ilegální odbojové organizace Obrana národa do skupiny MUDr. Ladislava Nebeského. Díky svým kontaktům se zahraničím měl Bernard přístup ke článkům z anglického a francouzského tisku, které překládal. Osudnými se mu údajně staly výňatky z brožury La tragédie tchécoslovaque (Československá tragédie), jež místní protifašistický odboj použil pro letáky tištěné v Jilemnici.[7] Po zatčení MUDr. Nebeského 24. února 1940 byl zatčen i Josef Bernard. Před soudním přelíčením pobýval v nejrůznějších věznicích od Vrchlabí a Hostinné přes Drážďany, Hoff, Ebrach, Štětín, Golnov, Berlín a Görlitz až po Litoměřice.[8]

V souvislosti s obviněním byl prof. Bernard výnosem České zemské školní rady z 30. srpna 1940 (s platností od 22. srpna 1940), bez ohledu na naléhání ředitelství školy, aby byl propuštěn, na princip presumpce neviny a aniž by mu byla dána příležitost se ospravedlnit, předběžně suspendován.[8] Taktéž mu byla snížena mzda na polovinu, což začalo velmi komplikovat život jeho rodině.

Přestože vrchní zemský soud v Litoměřicích jeho stíhání 8. června 1941 zastavil jako neodůvodněné a lidový soud v Drážďanech zrušil vydaný zatykač, poslalo gestapo prof. Bernarda do koncentračního tábora v Osvětimi s poznámkou RU (Rückkehr unerwünscht – návrat nežádoucí)[2]

Údaje o smrti Josefa Bernarda jsou značně nejasné. Některé zprávy hovoří o jeho smrti 11. listopadu 1941 v Osvětimi, podle některých zemřel až o tři dny později poté, co byl ubit na cestě do tábora dne.

• 1922 – Učebnice jazyka francouzského pro reálná gymnasia, reálky a dívčí lycea: Kniha první pro první ročník
• 1923 – Učebnice jazyka francouzského pro reálná, reformovaná (sic) reálná gymnasia a reálky chlapecké i dívčí: Kniha druhá pro druhý ročník
• 1934 – Učebnice jazyka francouzského pro V. třídu reálných gymnasií a reálek

• Ladislav Nebeský (odbojář)
• Obrana národa
• Gymnázium, Střední odborná škola a Střední zdravotnická škola, Jilemnice

• Galerie Josef Bernard na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Bernard (pedagog)