Josef Barák

Od roku 1857, kdy uveřejnil svou básnickou prvotinu, poznávala česká kulturní veřejnost Josefa Baráka jako básníka. Náležel k mladé literární generaci, která se v květnu 1858 představila almanachem Máj. Barák byl redaktorem almanachu, neboť jeho hlavním inspirátorům Nerudovi a Hálkovi nebylo tehdy ještě potřebných čtyřiadvacet let.

Když se po mrtvých létech Bachova absolutismu začínal znovu rozvíjet český národní život, patřil Barák k jeho předním organizátorům. Pořádal české besedy, byl předsedou Akademického čtenářského spolku, patřil mezi zakladatele Sokola, Umělecké besedy i četných studentských spolků.

Zaměstnáním a hlavním oborem Barákovy činnosti bylo novinářství. V roce 1857 se stal redaktorem Prager Morgenpost, a když počátkem 60. let vznikaly časopisy české, redaktorem Času a později Hlasu. V letech 1867 až 1873 vydával a řídil časopis Svoboda. V rámci rodícího se mladočeského hnutí představoval Barák spolu s Nerudou jakýsi „plebejský demokratický radikalismus", navazující na dědictví radikálních demokratů z let revoluce 1848–49. Jako důsledný demokrat si Barák všímal dělnických problémů a účastnil se akcí dělníků, pro které požadoval rovnoprávnost v politickém životě. V září 1871 byl zvolen redaktorem prvního dělnického časopisu Dělnických listů. Svým nacionalismem se však dostával do rozporu se smýšlením některých socialistů ve vydavatelském sboru časopisu, a proto se v srpnu 1872 redakce vzdal. Od 1. října 1874 byl Barák odpovědným redaktorem mladočeských Národních listů, tehdy největších a nejvlivnějších českých novin.[1]

Již od studentských demonstrací v květnu 1860 se Barák těšil neobyčejné pozornosti policie a byl také několikrát stíhán soudně. Ve své době byl velmi populární a oblíbenou osobností. Dnes je jeho jméno známé jen užšímu kruhu zájemců o české dějiny. Neprávem, neboť, jak o něm napsal ve svých vzpomínkách spisovatel Antal Stašek, "svými náhledy předbíhal svou dobu, což bývá vždy známkou duchů nad obecnou úroveň vynikajících".

Josef Barák zemřel 15. listopadu 1883 a je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze.