Josef Špaček (politik KSČ)

K roku 1969 se původní profesí uvádí jako skladník, bytem Praha. Absolvoval Vysokou politickou školu ÚV KSČ a byl funkcionářem KSČ na okresní, krajské i ústřední úrovni. Byl mu udělen Řád 25. února II. stupně a vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.[2] Na přelomu 50. a 60. let zastával post vedoucího organizačně politického oddělení Krajského výboru KSČ v Brně, tedy fakticky druhou nejvlivnější pozici v kraji po 1. tajemníkovi, jímž byl Martin Vaculík. Společně s ním vytvořili funkcionářské duo, které se profilovalo jako reformní a otevřené nedogmatickým názorům. Po odchodu Vaculíka ho pak v 60. letech Špaček na vedoucím postu vystřídal.[3] Setrval zde do července 1968. V prvních měsících roku 1968 jako vedoucí tajemník KV KSČ v Jihomoravském kraji nebyl nakloněn projektu československé trojfederace a odmítal tlak na státoprávní řešení moravské otázky. Pak ho v čele krajské organizace strany vystřídal Jaroslav Šabata, jenž byl v tomto ohledu vstřícnější.[4]

Jeho politická kariéra vyvrcholila koncem 60. let 20. století za pražského jara. Ve jedné z vedoucích pozic ve straně tehdy nahradil Jiřího Hendrycha, jenž byl spojen s předchozím vedením Antonína Novotného. Špaček patřil k nejbližším spolupracovníkům Alexandra Dubčeka.[3][5] Podílel se aktivně na přípravě vzniku české komunistické strany, jejíž utvoření bylo zamýšleným produktem federalizace Československa a profiloval se jako jasný stoupenec demokratizace.[6]

XIII. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Vysočanský sjezd KSČ v srpnu 1968 ho ve funkci potvrdil. Z funkce byl uvolněn k 26. září 1969. V období leden 1968 - duben 1969 byl navíc členem předsednictva ÚV KSČ, od března do dubna 1968 a znovu o srpna 1968 Do května 1969 byl navíc členem Sekretariátu ÚV KSČ. V období březen - duben 1968 a srpen 1968 - květen 1969 zastával rovněž funkci tajemníka ÚV KSČ.[7]

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa se nejprve na zasedání Předsednictva ÚV KSČ jasně postavil proti okupaci a pomohl prosadit protiokupační rezoluci.[8] Následně byl dočasně unesen okupačními jednotkami a v SSSR se pak pod nátlakem účastnil jednání, jehož výsledkem byla legalizace invaze (Moskevský protokol).[3]

Po provedení federalizace Československa usedl v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Do federálního parlamentu ho nominovala Česká národní rada, kde rovněž zasedal. Ve federálním parlamentu setrval do prosince 1969, kdy rezignoval na křeslo.[9]

V roce 1970 byl vyloučen z KSČ. Za normalizace působil v opozici v kruzích blízkých Alexanderu Dubčekovi. Chartu 77 nepodepsal. Aktivní byl v 80. letech v hnutí reformních komunistů Klub za demokratický socialismus Obroda.[3]

Po sametové revoluci se vrátil do politiky. Ve volbách roku 1990 byl zvolen do Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, respektive za Klub Obroda, později v průběhu funkčního období se zapojil do Klubu poslanců sociálně demokratické orientace. Ve FS setrval do voleb roku 1992. Pak byl členem České strany sociálně demokratické. V jihomoravské ČSSD působil v 90. letech jako asistent Václava Grulicha.[3][10]

• Josef Špaček v parlamentu