Václav Grulich

Pocházel z devíti sourozenců. V roce 1967 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykova univerzita) v Brně, obor pedagogika. Učil pak na základní škole a do roku 1969 působil jako krajský školní inspektor. V letech 1954–1970 byl členem KSČ. Po nástupu ostré fáze normalizace byl zbaven funkce inspektora a znemožněno mu bylo i pedagogické působení. Do roku 1990 byl pomocným dělníkem a automechanikem v podniku Zetor Brno. V 80. letech se angažoval v klubu reformních komunistů Obroda. Je ženatý, manželka Dagmar se k roku 1998 uváděla jako penzistka.[2]

Po sametové revoluci se zapojil do politického života. Na jaře 1990 se Václav Grulich uvádí jako náměstek ředitele s.p. Zetor v Brně.[3] Do ČSSD vstoupil na podzim 1990. Byl předsedou jihomoravské ČSSD. Ve volbách v roce 1992 byl za ČSSD zvolen do České národní rady (volební obvod Jihomoravský kraj). Zasedal v zahraničním výboru.[4][5] Na konci roku 1992 se rovněž zmiňuje jako předseda poslaneckého klubu ČSSD v ČNR.[6]

V roce 1993 patřil mezi stoupence Miloše Zemana a jako jediný z místopředsedů zvolených toho roku na sjezdu sociální demokracie patřil jednoznačně do zemanovského křídla.[7] Původně přitom před sjezdem ohlásil záměr kandidovat na předsedu strany.[8] V letech 1993–1994 byl zároveň předsedou výkonné rady aliance Realistický blok, kterou dočasně utvořila ČSSD a některé další opoziční středolevé politické subjekty.[9]

Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. V ní obhájil mandát ve volbách v roce 1996 a volbách v roce 1998. V letech 1996–1998 působil jako předseda výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.[10][11][12]

V červnu 1995 byl aktérem kauzy takzvané podsedické facky, kdy ho fyzicky napadl další významný sociálně demokratický politik Jozef Wagner. Důvodem mělo být to, že Grulich Wagnera urazil antisemitskou nadávkou.[13][14][15] Grulich pak přes dva týdny strávil v pracovní neschopnosti a stěžoval si na bolesti páteře.[16] V této době byl také jedním z vrcholných politiků ČSSD zapojených do kauzy využívání karet na pohonné hmoty od firmy Chemapol, které přitom ČSSD neuvedla ve svém účetnictví.[17]

Kromě poslaneckých a stranických postů zastával i vládní funkci. V období let 1998–2000 byl ministrem vnitra ve vládě Miloše Zemana. Pak ho nahradil Stanislav Gross.[18] Důvody svého odchodu z vlády sám Grulich označil za politické a již předtím potvrdil, že poradce Miloše Zemana Miroslav Šlouf má tendenci ovlivňovat personální rozhodnutí v Policii České republiky. Grulichova výměna byla součástí širší rekonstrukce vlády, kdy kabinet opustilo několik ministrů. Původně se v ČSSD uvažovalo o možnosti, že by Grulich výměnou za Grosse nastoupil na post místopředsedy sněmovny, ale to se nestalo.[19][20]

Ve sněmovních volbách roku 2002 již nekandidoval.[21] V roce 2002 se pak uvádí jako čestný předseda jihomoravské ČSSD.[22] V prosinci téhož roku byl zvolen předsedou městské organizace sociální demokracie v Brně. Jeho nástup měl překlenout složité období, kdy se brněnská organizace kvůli masivním účelovým náborům členů potýkala s těžkými frakčními spory.[23] Počátkem roku 2003 média uvedla, že Grulichovi měl Vladimír Špidla nabídnout kandidaturu na prezidenta za ČSSD.[24]