Josef Šebestián Daubek

Narodil se jako nejstarší z pěti dětí, měl čtyři sestry. Jeho otcem byl Josef František Doubek (1807–1882), český velkostatkář a politik. Matka Anna (1810-1870) byla dcerou básníka Šebestiána Hněvkovského (1770–1847).[4] Část rodiny se hlásila k německému táboru (strýc Eduard Daubek (1811–1878), podnikatel a politik i jeho syn Eduard Daubek mladší (1844–1912) podnikatel a politik). Josef Šebestián Daubek vystudoval reálnou školu a hospodářské a obchodní školy v Praze a Vídni. V roce 1884 se oženil s Irmou Welsovou z Vídně.[2]

Od roku 1873 byl podílníkem a od roku 1878 vlastníkem rodinných parních mlýnů v Brněnci u Poličky. Roku 1882 převzal i rodové velkostatky v Litni a Vlencích na Berounsku.[5] Díky tomu se zapojil i do podnikání v oboru lihovarnictví a pivovarnictví. Podnikání pak převzal jeho syn Josef Daubek (1888–1934). Společně s K. Kruisem se podílel na založení první lihovarnické školy v Předlitavsku. Byl jmenován členem Národohospodářského ústavu při České akademii věd a umění.[2] V roce 1892 se stal předsedou Spolku obchodních mlýnů z východních Čech a západní Moravy. Roku 1896 získal rytířský titul.[5] Podle jiného zdroje byl na rytíře povýšen už roku 1886.[3]

Byl aktivní veřejně i politicky. Roku 1874 a znovu 1890 a 1893 byl zvolen okresním starostou v Poličce a ve funkci byl ještě k roku 1895. Od roku 1883 zasedal v obecním zastupitelstvu v Brněnci a zasedal také v okresním výboru v Berouně.[5]

Od doplňovacích voleb v březnu 1892 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou, nesvěřenecké velkostatky.[6] Mandát obhájil v řádných zemských volbách v roce 1895. Byl členem Strany konzervativního velkostatku.[5]