Josef Čipera

Vystudoval reálnou školu v Rakovníku a českou techniku v Praze.[4]

Již od mládí se politicky angažoval. Například roku 1870 organizoval jako předseda spolku „Vesna pro okolí rakovnické“ slavnosti ve prospěch vybudování pomníku Jana Žižky na místě jeho úmrtí.[5] V květnu 1871 měl ve Vršovicích přednášku o příčinách a následcích bitvy na Bílé hoře.[6] Byl tehdy v Rakovníku tak známý, že jej někteří podezírali i z autorství hanlivých anonymních dopisů do novin; to ale dementoval jak on, tak i příslušná redakce. V té době se zpravidla podepisoval jako Josef Slavomír Čipera.[7]

Od roku 1872 byl učitelem matematiky na reálce v Plzni.[8] Zde se nadále veřejně a politicky angažoval. Od roku 1882 zasedal v plzeňském obecním zastupitelstvu. Zastával také funkci okresního starosty. Napsal knihu Nové divadlo královského města Plzně. Město Plzeň mu udělilo čestné občanství. Získal Řád železné koruny.[4]

Na počátku století se zapojil i do zemské a celostátní politiky. V doplňovacích volbách roku 1906 byl zvolen do Českého zemského sněmu v kurii městské (volební obvod Plzeň).[9] Mandát za týž obvod obhájil i v řádných volbách v roce 1908. Politicky se uvádí coby člen mladočeské strany.[10][11] Kvůli obstrukcím se ovšem sněm fakticky nescházel.

V roce 1904 se stal rovněž v doplňovací volbě poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), za kurii městskou, obvod Plzeň. Nastoupil 8. března 1904 místo Františka Schwarze. Do Říšské rady byl zvolen i ve volbách roku 1907, nyní již podle všeobecného a rovného volebního práva (obvod Čechy 14).[12]

V květnu 1906 se uvádí jako jeden z 36 členů poslaneckého Klubu českých poslanců (Klub der böhmischen Abgeordneten) na Říšské radě.[13] Po volbách roku 1907 usedl ve vídeňském parlamentu do Českého klubu.[12]