John Kenneth Galbraith

Galbraith v roce 1944 ve své kanceláři v Úřadu pro cenovou kontrolu.

John Kenneth Galbraith se narodil 15. října 1908 ve venkovské osadě Iona Station v jižním Ontariu. Otec Archie Galbraith byl místní farmář a aktivní komunální politik za Ontarijskou liberální stranu. Na podzim roku 1926 byl John Kenneth zapsán na Ontario Agricultural College, dnes University of Guelph, kde studoval ekonomii zemědělství. Ph.D. získal na Kalifornské univerzitě v Berkeley za obhajobu práce California County Expenditures (Výdaje kalifornských okresů). V roce 1934 dostal nabídku asistenta na Harvardu, kterou, převážně z finančních důvodů, přijal. Na Harvardu se začal Galbraith politicky angažovat a sbírat cenné kontakty. V roce 1937 se seznámil s Johnem F. Kennedym. Ve stejném roce také získal americké občanství a oženil se s Catherine Merriam Atwater známou jako Kitty. Po svatbě novomanželé odcestovali do Anglie, kde Galbraith navštěvoval přednášky F. A. Hayeka na London School of Economics. Po návratu zpět do USA byl pověřen vedením komise pro posouzení programů veřejných prací New Dealu. V roce 1938 často cestoval do Washingtonu a poprvé se setkal s F. D. Rooseveltem. Do roku 1941 byl Galbraith členem týmu v Bílém domě, který měl na starost psaní proslovů. Po útoku na Pearl Harbor a vstupu USA do války se stává zástupcem ředitele v Úřadu pro kontrolu cen. V letech 1941–1943 tak měl de facto pod kontrolou ceny většiny amerického zboží.

Působení úřadu bylo spojeno s relativním úspěchem a dá se říci, že Galbraith od té doby věřil, že kontrola cen a mezd je řešením inflace. Své zkušenosti později shrnul ve své práci A theory of Price Control (1952). Po válce Galbraith pracoval v magazínu Fortune. V tomto období začal formulovat své názory na dominanci korporací v americké ekonomice a jejich vlivu na společnost. V roce 1952 vydal první ze svých tří nejslavnějších knih, Americký kapitalismus: koncepce vyvažující síly, ve které rozvíjí myšlenku, že odborové organizace se formují jako protipól velkých monopolních výrobců, čímž vyrovnávají v ekonomice poměr sil. Americký kapitalismus tak dosahuje rovnováhy ekonomické, nikoli však společenské. Tuto myšlenku Galbraith rozšířil ve své další knize Společnost hojnosti (1958). Americká společnost je podle něho velice nevyrovnaná, neboť soukromé výdaje vysoce převyšují výdaje veřejné. Na jedné straně domácnosti nakupují čím dál zbytečnější produkty pod tlakem výrobců, kteří musí investovat do reklamy za cílem vytvoření nových potřeb spotřebitele a tedy zájmu o své výrobky. Na druhé straně americká společnost trpí podfinancovaným školstvím a nedostatkem péče o veřejná prostranství. Galbraith radí tento poměr mezi soukromou hojností a veřejnou chudobou narovnat.

Jacqueline Kennedy na diplomatické návštěvě Indie a Pákistánu (Nové Dillí, 1962).

V roce 1960 se Galbraith stal poradcem a pisatelem proslovů Johna F. Kennedyho. O rok později byl prezidentem jmenován velvyslancem USA v Indii. Zde se Galbraithova tvorba odebrala trochu jiným směrem. Napsal například román The Scotch (1964) o skotské komunitě v Ontariu či knihu o historii indického malířství Indian Painting: The Scene, Themes and Legends (1968). Na jeho doporučení podnikla první dáma USA Jacqueline Kennedy diplomatickou cestu do Indie a Galbraith díky této návštěvě navázal blízké styky s prezidentem Néhrúem.[1] Jeho pobyt v Indii byl však předčasně ukončen po prezidentově smrti.

V roce 1964 se Galbraith stal poradcem prezidenta Lyndona B. Johnsona. V jeho administrativě měl na starosti boj proti chudobě. V roce 1967 se však s prezidentem rozešel kvůli nesouhlasu s válkou ve Vietnamu a stal se vůdcem protiválečného hnutí. V této souvislosti vydal knihu How to Get Out of Vietnam: A Workable Solution to the Worst Problem of our Time (1967). Ve stejném roce také dokončil svou poslední knihu své slavné trilogie Nový industriální stát (1967). Zde je ústřední myšlenkou sílící role tzv. technostruktury v moderní ekonomice, tedy znalostních pracovníků, bez kterých se moderní korporace neobejde. Tato nová „vrstva“ přebírá iniciativu a postupně vytlačuje původní motivy podnikatelů, kteří kdysi svou firmu řídili jako jeden celek. Opouští se ziskový motiv a je sledován cíl rozšiřování korporace, neboť technostruktuře jde spíše o růst moci, platů a prestiže než o čistý zisk společnosti. Moc technostruktury je založena na lidském kapitálu. Velké korporace představují stále větší část trhu a pro své obrovské investice nezbytně potřebují stabilitu. Sektor korporací (Galbraith označuje jako plánovitý sektor) se snaží potlačit konkurenční a tudíž nestabilní část trhu (tzv. tržní sektor), která se svým chováním podobá neoklasickému modelu. Korporace se stále více spoléhá na dlouhodobé plánování. Na tomto základě Galbraith dochází k teorii konvergence, postupném spoléhání tržní ekonomiky na plánování, zatímco centrálně plánované ekonomiky si uvědomují nedostatky svého systému a snaží se zavádět do hospodářství tržní prvky. Nakonec podle Galbraitha dojde ke vzniku „nového industriálního státu“.

Profesor Galbraith pronáší řeč po přijetí čestného titulu od London School of Economics.

Koncem 60. let Galbraithův vliv v politice slábl. Pracoval jen na kampani senátora McCarthyho a McGoverna či na prezidentské kampani neúspěšného kandidáta Demokratické strany Mo Udalla. Jeho menší vliv v politice byl postupně vyvážen řadou profesních uznání. V roce 1972 se stal prezidentem Americké ekonomické asociace. V roce 1976 byl oceněn „Veblen-Commons award“ od Asociace evoluční ekonomie. O rok později pro PBS/BBC natočil patnáctidílný seriál The Age of Uncertainty, ve kterém diváky provádí ekonomickým vývojem 20. století. Během 70. let vydal několik dalších knih, např. Economics and the Public Purpose (1973), Almost Everyone’s Guide to Economics (1978), The Nature of Mass Poverty (1979). V roce 1978 také pomohl založit Journal of Post Keynesian Economics, odborné periodikum, které se brzy stalo hlavní publikací pro post-keynesiánské ekonomy. V roce 1982 byl zvolen, jako první ekonom, členem prestižní Americké akademie umění a literatury a o dva roky později i jejím prezidentem. V roce 1983 v knize The Anatomy of Power (1983) vysvětluje povahu moci a její vztah k ekonomickému a politickému systému. Další ekonomickou osvětou jsou knihy Economics in Perspective: A Critical History (1987), A Journey Through Economic Time: A Firsthand View (1994) a Name-dropping: From F.D.R. On (1999), kde čtenáře seznamuje s dějinami ekonomického myšlení a historií hospodářských politik 20. století v USA.

Zemřel 29. dubna 2006 v Cambridge, Massachusetts.

Jako jeden z mála lidí byl oceněn prezidentskou medailí Svobody dvakrát, v roce 1946 a 2000, za ekonomické zásluhy.

• A Theory of Price Control, 1952
• American Capitalism: The Concept of Countervailing Power, 1952 (Americký kapitalismus: Koncepce vyvažující síly)
• The Great Crash, 1929, 1954
• The Affluent Society, 1958 (česky: Společnost hojnosti, Praha, Svoboda 1967)
• The New Industrial State, 1967 (Nový industriální stát)
• Economics and the Public Purpose, 1973 (Ekonomie a veřejné cíle)
• Money: Whence It Came, Where It Went, 1975 (Peníze – odkud přišly a kam dospěly)
• The Age of Uncertainty, 1977 (také jako seriál BBC)
• The Nature of Mass Poverty, 1979
• A Life in Our Times, 1981 (memoáry)
• The Anatomy of Power, 1983
• The Culture of Contentment, 1992
• A Short History of Financial Euphoria, 1994
• The Economics of Innocent Fraud, 2004

• Medaile Svobody, od prezidenta Trumana v roce 1946.
• Order of Canada, nejvyšší civilní vyznamenání Kanady v roce 1997 za zásluhy o lepší vlast.
• Prezidentská medaile Svobody, od prezidenta B. Clintona v roce 2000 za ekonomické zásluhy.
• Padma Vibhushan, druhé nejvyšší civilní vyznamenání Indie v roce 2001 za posílení vzájemných vztahů mezi Indií a USA.

Galbraith obdržel 50 čestných titulů od institucí po celém světě:

• Bard College, Annandale-on-Hudson (LL.D) v roce 1958[3]
• University of Toronto, Toronto (LL.D) v roce 1961[4]
• University of Guelph, Guelph (Ontario) v roce 1965
• University of Saskatchewan, Saskatoon (LL.D) v roce 1965[5]
• Boston College, Boston (LL.D) v roce 1967[6]
• Hobart and William Smith Colleges, Geneva (New York) (LL.D) v roce 1967[7]
• University of Western Ontario, London (Ontario) (LL.D) v roce 1968[8]
• Tufts University, Boston (Doctor of Humane Letters, DHL) v roce 1968[9]
• Albion College, Albion (Michigan) (Doctor of Letters, D.Litt) v roce 1968[10]
• Knox College, Galesburg (Illinois) v roce 1970[11]
• Michigan State University, East Lansing (Michigan) (LL.D) v roce 1971[12]
• York University, Toronto (LL.D) v roce 1976[13]
• Rutgers University, New Brunswick (New Jersey) (LL.D) v roce 1979[14]
• Grinnell College, Grinnell (Iowa) (LL.D) v roce 1983[15]
• Smith College, Northampton (Massachusetts) (LL.D) v roce 1989[16]
• Warsaw School of Economics, Varšava v roce 1992[17]
• London School of Economics, Londýn (D.Sc) v roce 1999[18]
• Memorial University of Newfoundland, St. John's (Newfoundland a Labrador) (Doctor of Letters, D.Litt) v roce 1999[19]