Johannes Willebrands

Johannes kardinál Willebrands (4. září 1909 Bovenkarpsel2. srpna 2006 Denekamp) byl nizozemský římskokatolický kněz, arcibiskup Utrechtu a nizozemský primas, vysoký úředník římské kurie.

Johannes Willebrands
Narození4. září 1909
Bovenkarspel
Úmrtí1. srpna 2006 (ve věku 96 let), 2. srpna 2006 (ve věku 96 let) nebo 2006 (ve věku 96–97 let)
Denekamp
Místo pohřbeníUtrecht
Alma materPapežská univerzita svatého Tomáše Akvinského
Povoláníteolog a katolický kněz
Oceněnírytíř velkokříže Oranžsko-nasavského řádu (1969)
Řád svatého apoštolům rovného velikého knížete Vladimíra
čestný doktor Mnichovské univerzity
Nábož. vyznáníkatolická církev
FunkceSecretary of the Pontifical Council for Promoting Christian Unity (1960–1969)
titulární biskup (od 1964)
katolický biskup (od 1964)
President of the Pontifical Council for Promoting Christian Unity (1969–1989)
kardinál (od 1969)
 více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Erb Johannese Willebrandse

Biografie

Kněz

Náhrobek arcibiskupa J. Willebrandse

Studoval v semináři ve Warmondu a zde také přijal 26. května 1934 kněžské svěcení. Po svěcení pokračoval ve studiích na Papežské univerzitě Angelicum. Po návratu do vlasti působil jako kněz v diecézi Haarlem a přednášel v semináři ve Warmondu (v letech 1945 – 1960 zde byl rektorem).V červnu 1960 byl jmenován sekretářem ve vatikánském Sekretariátu pro jednotu křesťanů. Jako expert se účastnil jednání Druhého vatikánského koncilu.

Biskup a kardinál

V červnu 1964 byl jmenován titulárním biskupem Mauriana, biskupské svěcení mu udělil papež Pavel VI.. V dubnu 1969 se stal prezidentem Papežské rady pro jednotu křesťanů, při konzistoři o dva týdny později byl jmenován kardinálem. V prosinci 1975 byl jmenován arcibiskupem Utrechtu, primasem a zároveň vojenským vikářem v Nizozemsku, své postavení v římské kurii si zachoval. Účastnil se obou konkláve v roce 1978. V listopadu 1982 rezignoval na funkci nizozemského vojenského vikáře, o rok později také na funkci arcibiskupa Utrechtu. V prosinci 1989 rezignoval na funkci prezidenta Papežské rady pro jednotu křesťanů. Byl posledním kardinálem, který vykonával úřad komořího kardinálského kolegia před zrušením této funkce v roce 1995. Od smrti kardinála Corrado Bafileho v únoru 2005 byl nejstarším žijícím kardinálem. V roce 1997 odešel do františkánského kláštera v Denekampu, kde zemřel v roce 2006.

Externí odkazy

Související články

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.