Johann Karl Khevenhüller-Metsch

Johann Karl Khevenhüller-Metsch, též Karel von Khevenhüller-Metsch,[1] Jan kníže Khevenhüller[2] nebo Johannes von Khevenhüller-Metsch[3], počeštěně Jan Karel z Khevenhülleru (19. prosince 1839, Ladendorf[2] – 11. září 1905, Riegersburg[1][2][3]) byl rakouský šlechtic z rodu Khevenhüller-Metsch, říšský kníže, rytíř Řádu zlatého rouna[4] a politik německé národnosti z Čech, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Johann Karl von Khevenhüller-Metsch und Aichelburg
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1872 – 1878
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1872 – 1878
Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1878 – 1905
Stranická příslušnost
Členstvíústavověrný velkostatek
Narození19. prosince 1839
Ladendorf
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí11. září 1905 (ve věku 65 let)
Riegersburg
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ChoťEduardina Clam-Gallasová
RodičeRichard Khevenhüller-Metsch (otec)
PříbuzníLeontina z Khevenhüller-Metsch, Rudolf Khevenhüller-Metsch a Zikmund Maria z Khevenhüller-Metsche (sourozenci)
CommonsJohann Karl Khevenhüller-Metsch
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Sloužil v armádě, kde dosáhl hodnosti majora. Z důvodu dluhů se roku 1864 přihlásil ke sboru rakouských dobrovolníků do Mexika. 19. listopadu 1864 nastoupil ve francouzském přístavu St. Nazaire na loď a 7. prosince připlul do Veracruzu, kde se připojil k 70 tisícům vojáků, kteří měli chránit a doprovázet Habsburka Maxmiliána v Mexickém císařství.

Po odchodu většinového vojska Francouzů v roce 1866 Khevenhüller zůstal a byl jmenován velitelem jízdního pluku 800 mužů, zvaného "Červení husaři". Sloužil Maxmiliánovi až do tragického konce jeho vlády. Byl svědkem neúspěšného vyjednávání s prezidentem Juárezem. Když byl Maxmilián v Querétaru zastřelen, byl to Khevenhüller, kdo na citadele vztyčil bílou vlajku.[5] Byl zajat povstalci a po Maxmiliánově popravě vyjednal s mexickým generálem Porfiriem Díazem volný odchod pluku. Doprovodil Maxmiliánovu rakev zpět do Rakouska. Během celého pobytu v Mexiku si psal deník.[6]

Roku 1868/1869 se zúčastnil expedice do nitra Afriky. Po roce 1868 byl dědicem statků v Čechách. Patřilo mu panství Komorní Hrádek. Roku 1871 se oženil s českou hraběnkou Eduardinou (Edinou) Clam-Gallasovou[2], s níž získal zámek Riegersburg, který dal adaptovat.

Zastával funkci nejvyššího dědičného hofmistra v Rakousích a nejvyššího zemského dědičného štolby v Korutanech. Byl též uherským magnátem. Roku 1888 získal titul komořího. Byl tajným císařským radou. V roce 1903 nastoupil jako rakouský generální konzul do Bejrútu.[1][2]

V zemských volbách roku 1872 byl za velkostatkářskou kurii, svěřenecké velkostatky, zvolen na Český zemský sněm.[7] Zastupoval provídeňskou a centralistickou Stranu ústavověrného velkostatku.

Manželé Khevenhüllerovi se svými rodovými erby; vitráž z hradní kaple v Hardeggu

Zemský sněm ho roku 1872 zvolil i do Říšské rady (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy). Složil slib 7. května 1872. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 za kurii velkostatkářskou. Rezignace byla oznámena dopisem 13. května 1878.[8] Od roku 1878[9] byl dědičným členem Panské sněmovny (horní komora Říšské rady).[2]. Za své zásluhy byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna a vyznamenán rakouským Řádem železné koruny.

Zemřel v září 1905.[3] Příčinou úmrtí byla malárie.[2]. Je pohřben v rodové hrobce Khevenhüllerů (kryptě) na hradě Hardeggu.

Odkazy

Reference
  1. LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 137. (česky)
  2. Jan kníže Khevenhüller zemřel. Národní politika. Září 1905, roč. 23, čís. 251, s. 2. Dostupné online.
  3. Mosaik. Bohemia. Září 1905, roč. 78, čís. 251, s. 3. Dostupné online.
  4. LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 273
  5. Ratz 1998, s. 297
  6. Ratz 1998, s. 423, pozn. 490
  7. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/004schuz/s004001.htm
  8. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  9. Moravská orlice, 3. 11. 1878.

Literatura
  • RATZ, Konrad: Maximilian und Juárez: Das Zweite mexikanische Kaiserreich und die Republik. Akademische Druck- und Verlagsanstalt, Wien 1998, stran 940, ISBN 9783201016797 ; s. 287-292, s. 423, pozn. 490.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.