Benito Juárez

Ve třech letech mu zemřeli oba rodiče, proto se musel přestěhovat ke svému strýci, ve dvanácti se ovšem připojil k sestře a odešel s ní do Oaxacy. Začal studovat na kněze, nakonec však dal přednost právnickému vzdělání, z kterého roku 1831 absolvoval. Toho roku již zasedal ve státní radě Oaxacy. O deset let později se stal soudcem a následně guvernérem státu v letech 1847 až 1852. V roce 1853 odešel do exilu do New Orleans, jako hodně jeho liberálně smýšlejících politických souputníků, odkud se po volebním vítězství liberálů vrátil po dvou letech do Mexika, aby vykonával v nové vládě funkci ministra spravedlnosti. Za další dva roky byl jmenován předsedou nejvyššího soudu. V roce 1858 se v zemi vzbouřili konzervativci a Juaréz prchl do Veracruzu, kde vytvořil exilovou vládu.[7]

V lednu 1861 se poprvé ujal vlády. Jeho nápadem bylo na dva roky pozastavit placení veškerých dluhů. Na novou vládu reagovaly evropské mocnosti - Velká Británie, Španělsko a Francie, jejichž vojska se vylodila ve Veracruzu. Britské a španělské loďstvo zde hájilo ekonomické zájmy obou zemí a již v dubnu odplulo, Francouzi ovšem ještě dva roky bojovali o mexický trůn a i přes počáteční neúspěchy dobyli v červnu 1863 hlavní město Ciudad de México. Novým císařem se stal rakouský arcivévoda Maxmilián I. a vláda byla donucena přesídlit do města Juaréz na americko-mexických hranicích. Po čtyř letech bojů se ovšem Mexičanům s pomocí USA podařilo svrhnout monarchii a císař byl i přes protesty většiny světových státníků 19. června 1867 popraven.

Juaréz poté pokračoval ve funkci prezidenta i přes mozkovou mrtvici do roku 1872, kdy zemřel na srdeční infarkt.