Roger Mortimer (1. hrabě z Marchu)

Roger Mortimer byl synem Edmunda Mortimera, 2. barona z Wigmore a jeho ženy Markéty de Fiennes. Byl druhým synem a tak se předpokládalo, že se bude věnovat církevní kariéře. Po náhlé smrti jeho staršího bratra Ralfa, byl Edmundem odvolán z Oxfordské univerzity. Podobně jako mnoho šlechtických dětí byl i Roger zasnouben mlád. Jeho snoubenkou se stala Jana de Geneville, dcera sousedního šlechtice. Ke svatbě došlo roku 1301.

Sňatkem Roger získal velké panství na anglicko-waleském pomezí, včetně důležitého hradu v Ludlow, jenž se stal hlavní pevností Mortimerů, a velký majetek a vliv v Irsku. Rogerovo mládí bylo poznamenáno smrtí jeho otce v červenci 1304. Roger tehdy ještě nebyl plnoletý a král Eduard I. ustanovil jeho regentem Pierse Gavestona a roku 1306 ho povýšil do rytířského stavu. V tomtéž roce se stal baronem z Wigmore.

Roku 1308 se osobně vypravil do Irska, aby posílil svou autoritu. Tím se dostal do konfliktu s de Lacym, který se obrátil o pomoc k Eduardu Bruceovi, bratrovi skotského krále Roberta I. Mortimer byl Eduardem II. jmenován zástupcem koruny v Irsku. Roku 1316 v čele velké armády porazil Eduarda Bruceho i de Lacyho.

Roku 1318 se Mortimer připojil k narůstající opozici proti Eduardovi II. a jeho oblíbencům Despenserovým. Podpořil Hupreyho de Bohun, hraběte z Herefordu a spolu s ním odmítl dostavit se roku 1321 na audienci ke králi.

V lednu roku 1322 kapituloval a byl transportován do Toweru. Omámení stráže (některé prameny uvádějí, že tuto akci podporovala Izabela, Eduardova žena) mu pomohlo z Toweru uniknout a utekl do Francie. Následující rok dostala Izabela svolení odcestovat do Francie, aby tam uplatnila své styky se svým bratrem, francouzským králem Karlem IV., k dojednání mírové dohody. U francouzského dvora se Izabela setkala s Mortimerem, který se stal jejím milencem. Izabela se odmítla vrátit do Anglie do té doby, dokud nebudou Despenserovi odstaveni od moci.

Isabela a Mortimer v čele svého vojska

Skandální vztah Izabely a Mortimera je přinutil opustit francouzský dvůr a přesunout se do Vlámska, kde získali podporu pro invazi do Anglie. V Anglii se vylodili s malým vojskem v září roku 1326. Tam se k nim připojil Jindřich, hrabě z Lancasteru, se svým vojskem a spolu vyrazili do Londýna, ve kterém nalezli spojence. To donutilo Eduarda, aby unikl na západ na panství Despenserových.

Poté, co byl opuštěn svými vojáky, byl král 16. října zajat a po určitém čase byl přinucen odstoupit ve prospěch svého syna Eduarda. Ten byl 25. ledna korunován jako Eduard III. Vzhledem k tomu, že nebyl plnoletý, stali se skutečnými vládci Anglie Izabela a Mortimer. Uvádí se, že oba, aby neriskovali návrat Eduarda II. na trůn, zorganizovali v září jeho vraždu.

Mortimer získal velký majetek a vlivné funkce. Byl ustanoven správcem Walingfordského hradu a v září roku 1328 byl jmenován hrabětem z Marche. I když byl vojensky schopnější než Despenserovi, jeho ambice mnohé šlechtice stavěly proti němu. V krátké době své vlády uchvátil hrabství Denbigh, Oswestry a Clun. Zloba mnoha šlechticů narostla tím, jak Mortimer uplatňoval svou moc. Jindřich, hrabě z Lancasteru, jeden z hlavních strůjců sesazení Eduarda II. se snažil Mortimera odstavit, ale setkal se s pasivitou mladého krále. V březnu 1330 nařídil Mortimer popravu Edmunda, hraběte z Kentu, nevlastního bratra Eduarda II.

Po tomto činu přesvědčil Lancaster mladého Eduarda, aby se stal nezávislým. V říjnu 1330, den před Eduardovými osmnáctými narozeninami, bylo svoláno jednání parlamentu do Nottinghamu. Mortimer a Izabela byli zajati na Nottinghamském hradu. Mortimer byl obviněn z různých těžkých zločinů, odsouzen bez procesu a 29. listopadu 1330 oběšen. Jeho obrovský majetek propadl králi. Jeho ostatky byly pochovány ve Wigmoru.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roger de Mortimer, 1st Earl of March na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Roger Mortimer na Wikimedia Commons