Vilém II. Henegavský

Byl jediným dospělosti se dožívajícím synem hraběte Viléma Henegavského a Johany z Valois, vnučky francouzského krále Filipa III. Ještě za otcova života získal oblast Zeelandu[1] a v mládí se vydal na pouť do Svaté země a také se zúčastnil reconqisty na Pyrenejském poloostrově. Roku 1337, na pokraji stoleté války, zdědil otcův titul a také závazky. Byl vazalem francouzského krále a zároveň císaře Svaté říše římské, se kterým jej pojil i příbuzenský vztah.[pozn. 1] Ludvík Bavor podporoval ve válečném konfliktu anglického krále Eduarda III. a mladý hrabě se posléze postavil na stranu Anglie. Příměří uzavřené s francouzským králem a udělování výsad četným zástupcům měst mu dovolilo zúčastnit se křížových výprav do Pruska. Po jednom z návratů se snažil potlačit povstání fríských sedláků. Byl zabit šípem v šarvátce s povstalci[2] a pohřben v cisterciáckém klášteře Klaarkamp.[1]

Z manželství s Johanou Brabantskou se narodil pouze syn Vilém,[pozn. 2] který zemřel ještě v dětství a tak se po Vilémově nečekaném skonu strhl spor o dědictví. Švagr Ludvík Bavor využil svého císařského postavení, prohlásil Vilémovy země za uprázdněné léno spadlé na říši, pominul nároky svých dvou švagrových a přiřkl je své choti Markétě.