Johana Francouzská (1391–1433)

Johana se narodila jako dcera francouzského krále Karla VI. a jeho manželky Isabely Bavorské. 19. září 1396 byla v Paříži jako pětiletá provdána za svého vrstevníka[3] Jana, syna bretaňského vévody Jana IV.

Janův otec zemřel roku 1399 a roku 1403[4] se jeho ovdovělá matka Jana Navarrská provdala za anglického krále Jindřicha IV., což poněkud zmírnilo napětí mezi Anglií a Bretaní. Janovi se dařilo udržovat přátelské vztahy i se dvorem svého chorého tchána a až po zavraždění Jana Nebojácného se bretaňský vévoda výrazněji angažoval v burgundském táboře.

Roku 1420 se po pokusu o převrat dostal Jan do zajetí synů Markéty z Clissonu, hraběnky z Penthièvre, kteří jej drželi ve vězení. Vévodkyně Johana shromáždila přívržence bretaňské vlády dynastie Montfortů a vyreklamovala z anglického zajetí Artura z Richemontu,[5] jehož pomoc k osvobození manžela nutně potřebovala. Se svými společníky oblehla hrady patřící hrabatům z Penthièvre a cenný zajatec byl nakonec propuštěn. Bývalí žalářníci byli po vévodově osvobození bretaňským parlamentem odsouzeni za velezradu.[6]

Svému muži dala Johana sedm dětí, které využil stejně jako své sourozence pro upevňování vztahů se svými spojenci. Syna Františka vyslal na dvůr francouzského krále a Gillese na dvůr anglický. Annu provdal za Jana Bourbonského.