Jodid hlinitý

Jodid hlinitý je hlinitá sůl kyseliny jodovodíkové. Podobně jako většina jodidů je dobře rozpustný ve vodě. Stejně jako u chloridu a bromidu hlinitého jde o silnou Lewisovu kyselinu,která by neměla být vystavena atmosféře.

Jodid hlinitý

Struktura

Vzhled

Obecné
Systematický název Jodid hlinitý
Sumární vzorec AlI3
Vzhled Bílá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 7784-23-8
Vlastnosti
Molární hmotnost 407,69 g/mol (bezvodý)

515.786 (hexahydrát)

Molární koncentrace cM 5,326 mol/dm3 (20 °C, 26% roztok)
Teplota tání 189,4 °C (bezvodý)

185 °C, rozklad (hexahydrát)

Teplota varu 360 °C
Hustota 3,98 g/cm3 (bezvodný)

2,63 g/cm3 (hexahydrát)

Rozpustnost ve vodě rozpustný
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
rozpustný v ethanolu a etheru.
Bezpečnost

GHS05

GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výroba

Jodid hlinitý lze připravit reakcí kyseliny jodovodíkové (HI) s hliníkem (Al) či oxidem hlinitým (Al2O3), avšak lze jej připravit i reakcí jódu a hliníku.

2 Al + 6 HI → 2 AlI3 + 3 H2

 

 

 

 

Al2O3 + 6 HI → 2 AlI3 + 3 H2O

 

 

 

 

2 Al + 3 I2 → 2 AlI3

 

 

 

 

Reakce je exotermní, proto se zvyšuje rychlost reakce, jelikož dochází ke zvyšování teploty a následné sublimaci jódu. Při této reakci vzniká fialový dým, což vytváří pěkný efekt. Avšak právě kvůli fialovému dýmu není tento postup vhodný do laboratorního prostředí, jelikož snadno ulpívá a tím vše zašpiní. Tyto skvrny lze ale odstranit za pomocí ethanolu či diethyletheru.

Jodid hlinitý vzniká společně s kyslíkem při rozpadu jodnanu, jodečnanu či jodistan hlinitý, či rozpadem jodidu hliného.

3 AlI → 2 Al + AlI3

 

 

 

 

Použití

Jodid hlinitý se používá jako katalyzátor, a velice zřídka na výrobu organických sloučenin, například reakcí s butyllithiem vzniká jodid lithný a tributylhliník, ovšem za tímto účelem se spíše používá chlorid hlinitý.

Reference

  1. Aluminum iodide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.