Jodid bismutitý

Jodid bismutitý (BiI3) je anorganická sloučenina jódu a bizmutu. V minulosti se používal v kvalitativní anorganické analýze.

Jodid bismutitý
Obecné
Systematický název Jodid bismutitý
Anglický název Bismuth(III) iodide
Německý název Bismut(III)-iodid
Sumární vzorec BiI3
Vzhled zelenočerná krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 7787-64-6
Vlastnosti
Molární hmotnost 589,69 g/mol
Teplota tání 408,6 °C
Teplota varu 542,0 °C
Hustota 5,778 g/cm³
Rozpustnost ve vodě 0,7761 mg/100 ml (20 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech		 50 g/100 ml (ethanol)
Bezpečnost

GHS05
[1]
Nebezpečí[1]
H-věty H314
R-věty R34
S-věty S26
NFPA 704
0
2
1
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Struktura

Molekula jodidu bismutitého je v pevném skupenství tvořena osmistěn s bismutovým centrem obklopeným stejně dlouhými šesti vazbami na jodidové ligandy. U podobného jodidu antimonitého jsou tři jeho vazby blíže a zbylé tři vzdálenější.

Výroba

Jodid bismutitý lze vyrobit dvěma způsoby; slučováním elementárního bizmutu s jódem:

2 Bi + 3 I2 → 2 BiI3

nebo reakcí oxidu bismutitý s kyselinou jodovodíkovou:

Bi2O3 (s) + 6 HI (aq) → 2 BiI3 (s) + 3 H2O (l)

Reakce

Vzhledem k tomu, že jodid bismutitý je téměř nerozpustný ve vodě, může být jeho vodný roztok použit pro testování přítomnosti iontů Bi3+ přidáním zdroje jodidu, jako je jodid draselný. Černá sraženina jodidu bismutitého znamená pozitivní výsledek testu.

Jodid bismutitý tvoří při zahřívání s halogenidovým dárcem v kyselém prostředí rozpustný jodidobizmutitý aniont (komplex, sytě oranžový):

2 NaI + BiI3 → Na2[BiI5]

nebo

KI + BiI3 → K[BiI4]

Tento rozpustný jodidobizmutitý komplex je součástí Dragendorffova činidla (v kvalitativní analýze pro nespecifický důkaz přítomnosti organických dusíkatých bází, zejména alkaloidů)

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jodid bizmutitý na slovenské Wikipedii a Bismuth(III) iodide na anglické Wikipedii.

  1. Bismuth iodide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.