Jindřich XIII. Dolnobavorský

Vitráž s bavorským znakem z kláštera Seligenthal

Jindřich byl druhým synem[1] bavorského vévody Oty II. a Anežky z Brunšviku z rodu Welfů. Roku 1250[2] byl oženěn s dcerou uherského krále Alžbětou. Při uherském vpádu do alpských zemí prošel Jindřich spolu se svými rytíři horskými údolími v Alpách až na uherské území a pokoušel se dohodnout s tchánem o budoucnosti Štýrska. Béla byl zřejmě ochoten ponechat Jindřichovi Travensko.[3]

Po otcově smrti roku 1253[1] se Jindřich urychleně vrátil domů, aby si zajistil dědictví proti staršímu bratrovi Ludvíkovi,[3] s nímž zdědil Bavorsko. Roku 1255 se s bratrem dohodl o rozdělení země, Ludvík si ponechal Rýnskou Falc s hodností kurfiřta, horní část Bavor, Ingolstadt a purkrabství řezenské a Jindřich získal větší část Bavor s městy Landshut, Kelheim, Burghausen a Řezno.[2] Jindřich s rodinou se usídlil u Landshutu na hradě Burghausen. Roku 1257 se jinak nespolupracujícím bratrům[2] podařilo odrazit útok českého krále Přemysla Otakara II. věčného soka manželčina otce. Později uzavřený mír mezi oběma zeměmi příliš dlouho nevydržel a již roku 1265 se začala chystat další válka.[4] Na území Bavorska šla dvě česká vojska ze severu a z jihu, ale i přes obrovský počet žoldnéřů Přemysl opět neuspěl a ustoupil.[5] Poté došlo za nejasných okolností ke sjednání míru a zdá se, že český král přehodnotil svůj postoj vůči Bavorsku.[6] Roku 1271 je Ludvík jmenován mezi českými spojenci, zatímco Jindřich se objevuje na straně uherského krále Štěpána.[7]

O dva roky později Jindřich uzavřel s Přemyslem Otakarem mírovou smlouvu, v níž došlo k dohodě o sporných územích. Sušicko a Ried připadlo Přemyslovi a Jindřich získal Floss a Parkštejn.[8] Tím se zvýšila bratrská rivalita[8] mezi Jindřichem a Ludvíkem.[pozn. 1] Chronické nepřátelství[10] mezi bratry bylo částečně zažehnáno mírovou smlouvou 2. února 1276,[pozn. 2]která vznikla na základě zprostředkování krále Rudolfa.[11] Jindřich, sdíleje s Přemyslem Otakarem říšskou klatbu, v pokračujícím sporu mezi oběma králi nakonec neodolal Rudolfově nabídce sňatkového spojení[pozn. 3] a zástavě území severně od Emže. Jindřich umožnil Rudolfovi volný průchod vojenských oddílů Dolním Bavorskem a přispěl tak k urychlení vpádu do Rakous.[12] Koncem roku 1277 Jindřich opět změnil stranu a uzavřel pakt s Přemyslem. Na jaře 1278 vypuklo vzápětí potlačené pročeské vídeňské povstání. Válka byla na spadnutí. Vévoda Jindřich se osobně sice chystaného válečného střetnutí nezúčastnil, ale zabránil prohabsburským vojskům v průchodu přes své země a donutil je jít oklikou přes Tyroly.

Jindřich svého českého souseda přežil, zemřel roku 1290 ve věku 54 let a byl pohřben v rodovém klášteře Seligenthal.[13]