Jindřich Kàan z Albestů

Jindřich Kàan z Albestů (29. května 1852 Tarnopol, dnes Ternopil, Ukrajina7. března 1926 Roudná), uváděný též s počeštěným příjmením Káan, případně jako Jindřich z Káanů, Henri de Kàan nebo Heinrich von Kàan, byl český klavírní virtuos, hudební skladatel a pedagog. Byl žákem Josefa Proksche a Viléma Blodka. V letech 18891918 vyučoval klavírní hru na pražské konzervatoři, od roku 1907 tam zastával funkci ředitele; zasloužil se o zlepšení její umělecké úrovně i materiálního zajištění. Vytvořil koncertní transkripce českých skladeb (zejména Bedřicha Smetany), složil balety Bajaja a Olim.

Jindřich Kàan z Albestů
Základní informace
Narození29. května 1852
Ternopil
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí7. března 1926 (ve věku 73 let)
Roudná
Československo Československo
Žánryklasická hudba a balet
Povoláníklavírista, hudební skladatel, pedagog, učitel a dirigent
Nástrojeklavír
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Byl synem maďarského šlechtice, rytmistra[1] v rakouské armádě. Když bylo Jindřichovi osm let, přestěhovala se rodina do Čech.[2] O svém původu později uváděl, že je „Maďar předky, Polák rodištěm, Němec vychováním a Čech smýšlením a hudbou“.[3]

Vedle studia na gymnáziu navštěvoval hudební kurzy nejprve v Prokšově škole, později u Viléma Blodka na pražské konzervatoři. Roku 1873 vstoupil na varhanickou školu, řízenou F. Z. Skuherským. Pod jeho vedením získal teoretické i praktické znalosti a začal komponovat.[2]

V letech 1874 a 1875 poprvé vystoupil na veřejnosti — nejprve na benefiční akci na podporu chudých právníků, o rok později uspořádal samostatný koncert. Na obou zazněly některé jeho skladby.[2] Stal se známým výkonným umělcem, jeho další kariéru v tomto směru ale ukončila nezvladatelná tréma.[4]

Následujících osm let byl soukromým vychovatelem synů hraběte Fürstenberga na zámku v Lánech.[5] Svými klavírními vystoupeními, z nichž některým naslouchal i korunní princ Rudolf, si získal znamenitou pověst ve šlechtických kruzích.[2]

Roku 1884 se vrátil do Prahy a uspořádal koncert v Měšťanské besedě. Byl oceňovaný jako virtuos s velkou technickou zručností i hudební inteligencí.[2] V roce 1889 se stal profesorem vyšší hry klavírní na pražské konzervatoři,[6] od roku 1901 i učitelem komorní hudby. Vychoval řadu osobností, mezi jinými i svého nástupce Karla Hoffmeistera.[4]

Po smrti Karla Knittla se roku 1907 stal ředitelem konzervatoře. Zavedl nový systém praktického vyučování, zajistil zvýšení subvence a tím i učitelských platů. Roku 1909 otevřel mistrovskou školu jako nástavbu běžného středoškolského studia. Omezil počet koncertů a kladl důraz na jejich důkladné nastudování. Byl ale také nucen řešit praktické problémy spojené s vynuceným stěhováním po výpovědi z dosavadních prostor ze strany rakouského ministerstva financí. Svým důrazem na přísnou kázeň, docházku a pečlivé plnění všech povinností ze strany žáků i učitelů si ale kromě nesporných zásluh vytvořil také řadu nepřátel. Z ředitelské funkce odstoupil po zestátnění konzervatoře po roce 1918.[4]

Hrob Jindřicha Kàana na hřbitově v Praze 5 - Malvazinky

Závěr života strávil v obci Roudná u Soběslavi. Zemřel tam 7. března 1926, pohřben byl v nedaleké obci Janov.[6] V roce 1983 byla urna s jeho ostatky uložena do rodinného hrobu na pražský Hřbitov Malvazinky, hrob č. 238, sekce A II.

Dílo

Během života byl proslulý klavírními transkripcemi českých skladeb, zejména Bedřicha Smetany,[6] kterého tím velmi zpopularizoval, ale také Antonína Dvořáka a Viléma Blodka. Vydal v odborné revizi Smetanovu klavírní pozůstalost.[4]

Jeho vlastní dílo bylo rozsáhlé, ale většího ocenění se nedočkalo.[4] V Národním divadle i na dalších scénách se během jeho života hrály balety Bajaja a Olim. Skládal i komorní hudbu, písně a melodramy.[6]

Roku 1913 vyšel jeho Postup při vyučování hře klavíru s dodatkem prof. Karla Hoffmeistera.[7]

Odkazy

Reference

  1. Rytmistr byl důstojník jezdectva, v hodnosti odpovídající setníku nebo poručíku v jiných typech vojska. Viz např. FRIEDBERG-MÍROHORSKÝ, Emanuel Salomon. Rytmistr. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1904. Dostupné online. Svazek 22. S. 538.
  2. Jindřich Kàan z Albéstů. Světozor. 1885-07-31, roč. 19, čís. 33, s. 526. Dostupné online [cit. 2011-08-13].
  3. Jindřich Kàan z Albestu. Humoristické listy. 1889-01-25, roč. 31, čís. 4, s. 26. Dostupné online [cit. 2011-08-13].
  4. HEJLOVÁ, Michaela. 200 let pražské konzervatoře. Hudební rozhledy. Roč. 2010, čís. 6. Dostupné online [cit. 2011-08-13].[nedostupný zdroj]
  5. Skladatel Jindřich Kàan zemřel. Národní politika. 1926-03-09, roč. 44, čís. 68, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-08-13].
  6. Jindřich Kàan. Národní listy. 1926-03-08, roč. 66, čís. 67, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-08-13].
  7. Podle seznamu prací v NK ČR.

Literatura

  • Josef Hutter, Zdeněk Chalabala: České umění dramatické, Část II. – zpěvohra, Šolc a Šimáček, Praha, 1941, str. 178–181

Externí odkazy

Ředitel Pražské konzervatoře
Předchůdce:
Karel Knittl
19071918
Jindřich Kàan z Albestů
Nástupce:
Vítězslav Novák
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.