Jindřich Evžen Francouzský

Jindřich (vlevo) se svým bratrem Antonínem a matkou Marií Amálií Neapolsko-Sicilskou.

Jindřich se narodil v Palais Royal v Paříži jako pátý syn krále Ludvíka Filipa a jeho manželky Marie Amálie Neapolsko-Sicilské. Rodiče jej vychovávali velmi jednoduše, vzdělával se na koleji Jindřicha IV.

V osmi letech zdědil bohatství ve výši 66 milionů livrů, statky a jmění svého kmotra Ludvíka Jindřicha, posledního prince z Condé. Také zdědil známý zámek Chantilly a domény Saint-Leu, Taverny, Enghien, Montmorency a Mortefontaine. Také získal zámek Écouen. V sedmnácti letech vstoupil do armády s hodností kapitána pěchoty.

25. listopadu 1844 se dvaadvacetiletý Jindřich v Neapoli oženil se svou stejně starou sestřenicí, princeznou Marií Karolínou Neapolsko-Sicilskou, dcerou prince Leopolda ze Salerna a arcivévodkyně Marie Klementiny Habsbursko-Lotrinské. Pár měl sedm dětí, z nichž se však pouze jedno dožilo dospělosti:

• Ludvík Orleánský (15. listopadu 1845 – 24. května 1866)
• Jindřich Orleánský (11. září 1847 – 10. října 1847)
• dcera (1849)
• František Orleánský (11. ledna 1852 – 15. dubna 1852)
• František Orleánský (5. ledna 1854 – 25. července 1872)
• syn (15. června 1861)
• syn (červen 1864)

Jindřich se vyznamenal při francouzské invazi do Alžírska, v roce 1847 se stal generálporučíkem a byl jmenován generálním guvernérem Alžírska; tuto pozici držel od 27. září 1847 do 24. února 1848.

V této funkci v prosinci 1847 obdržel kapitulaci emíra Abd al-Kádira. Po revoluci v únoru 1848 odešel do Anglie a věnoval se historickým a vojenským studiím. V roce 1861 reagoval na násilné útoky Napoleona III. na rod Orleáns Dopisem o historii Francie.

Po vypuknutí prusko-francouzské války se dobrovolně přihlásil do služby ve francouzské armádě, ale byl odmítnut. Jako zvolený zástupce departmentu Oise se vrátil do Francie a podařilo se mu získat křeslo hraběte z Montalembertu ve francouzské akademii. V březnu 1872 obnovil své místo v armádě jako divizní generál a v roce 1873 předsedal válečnému soudu, který odsoudil maršála Bazaina k smrti.

V té době byl Jindřich jmenován velitelem VII. armádního sboru v Besançonu, odešel z politického života a v roce 1879 se stal inspektorem armády. Zákon přijatý v roce 1883 zbavil všechny členy rodin, které vládly ve Francii, jejich vojenských hodností. V důsledku toho byl Jindřich zařazen na seznam nezaměstnaných.

Následně, v roce 1886, byl vyhlášen další zákon, který vyhnal z francouzského území hlavy bývalých vládnoucích rodin a stanovil, že od nynějška by měli být všichni členové těchto rodin diskvalifikováni za jakékoli veřejné postavení nebo funkci a volby do jakéhokoli veřejného orgánu. Jindřich energicky protestoval a byl vyhoštěn.

Vévoda z Aumale v posledních letech svého života, portrét od Jeana Baptisty Gztha ve Vanity Fair, 1891

Zámek Chantilly

Jindřich byl významný sběratel starých knih a rukopisů a vlastnil středověké Přebohaté hodinky vévody z Berry.

Po požáru v Bazar de la Charité chtěl Jindřich poslat kondolence rodinám obětí, po napsání 20 dopisů však utrpěl zástavu srdce a zemřel. Ve své vůli z 3. června 1884 odkázal již bezdětný vévoda bez vnoučat své statky v Chantilly francouzskému institutu, včetně zámku Chantilly. Tato velkorysost vedla k tomu, že vláda stáhla svůj dekret o vyhnanství a vévoda se vrátil v roce 1889 do Francie.

Jindřich Orleánský, vévoda z Aumale, zemřel 7. května 1897 ve věku 75 let v Lo Zucco na Sicílii a byl pohřben v orleánské kapli v Dreux.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henri d'Orléans, Duke of Aumale na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Evžen Francouzský na Wikimedia Commons