Jiholibanonský konflikt

Jako jiholibanonský konflikt se označuje téměř dvacet let trvající válečný konflikt z let 1982 až 2000 v oblasti tzv. bezpečnostní zóny na jihu Libanonu mezi Izraelem a jím podporovanými libanonskými milicemi a libanonskými muslimskými guerillami vedenými Íránem podporovaným ší'itským hnutím Hizballáh.[4][5] Může tak být rovněž označován déle trvající konflikt v regionu, započatý operacemi Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) v jižním Libanonu po událostech tzv. Černého září v Jordánsku. Rovněž tak jej lze chápat jako součást libanonské občanské války, jelikož historické napětí mezi palestinskými uprchlíky a libanonskými frakcemi podněcovala násilný vnitropolitický boj mezi různými skupinami.

Jiholibanonský konflikt
konflikt: izraelsko-libanonský, libanonská občanská válka, arabsko-izraelský
Izraelské transportéry v jižním Libanonu se blíží k pozicím SLA, 1987
trvání: 1982–2000 místo: jižní Libanon výsledek: odchod OOP z Libanonu jednostranné stažení izraelských sil z Libanonu v rámci širšího mírového plánu[1][2] konsolidace odporu pod vedením Hizballáhu rozpuštění Libanonské fronty národního odporu kolaps Jiholibanonské armády snížení významu dalších militantních organizací, včetně OOP
strany
SLA Izrael Izrael	Hizballáh Sýrie Sýrie OOP Amal LNRF
velitelé
Šimon Peres Ariel Šaron Ehud Barak Sa'ad Haddád Antoine Lahad	Jásir Arafat Abbás al-Músáví (†) Hasan Nasralláh George Hawi Nabí Berrí Hafíz al-Assad
síla
SLA: 2500[3] IDF: 1000–1500[3]
ztráty
IDF: 256 zabitých[3] SLA: několik set zabitých	Hizballáh: 1283 zabitých Sýrie: 1 zabitý 7 zraněných LNRF: neznámý počet obětí
Dále zabito 272-288 libanonských civilistů a 90 izraelských civilistů.

Důvodem izraelské invaze z roku 1982 a jí předcházející operace Lítání, jejichž cílem bylo vymýtit základny OOP a podpořit milice maronitských křesťanů, byly neustálé teroristické útoky ze strany OOP proti severoizraelskému civilnímu obyvatelstvu. Tato invaze, známá jako první libanonská válka, ve výsledku vedla k odchodu OOP ze země. Vytvoření bezpečnostní zóny v jižním Libanonu vedlo k větší ochraně izraelských civilistů před teroristickými útoky Hizballáhu a snížení počtu civilních obětí. Navzdory izraelskému úspěchu v rámci vymýcení základen OOP vedla tato invaze ve skutečnosti k zvýšení napětí a eskalaci konfliktu s místními libanonskými milicemi a měla za následek konsolidaci několika místních ší'itských hnutí. Postupem času docházelo k růstu necivilních obětí na obou stranách, a to jak díky používání modernějších zbraní, tak díky zkvalitnění taktiky Hizballáhu. Počátkem 90. let se Hizballáh stal s podporou Sýrie a Íránu vůdčím hnutím, které si monopolizovalo vedení guerillových aktivit v jižním Libanonu.

V roce 2000 splnil nově zvolený izraelský premiér Ehud Barak svůj předvolební slib a během jednoho roku stáhl veškeré izraelské vojáky z jižního Libanonu.[4] Důsledkem tohoto odchodu, který byl v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 425 z roku 1978, se stal bezprostřední a úplný kolaps Jiholibanonské armády podporované Izraelem.[6] Navzdory izraelskému rozhodnutí pokládá libanonská vláda a Hizballáh stažení za neúplné, jelikož Izrael neopustil tzv. farmy Šibáa. Po stažení Hizballáh monopolizoval svou vojenskou a civilní kontrolu nad jihem Libanonu.