Jiří Stegbauer

Narodil se v Poděbradech v roce 1949. Jako chlapec založil s kamarády pod vlivem Foglarovy knihy Záhada hlavolamu v roce 1958 klub Modré šípy. Sám měl klubovou přezdívku Jura.[2]

V roce 1963 se seznámil s matkou Jaroslava Foglara a následně se svým klubem pečoval o hrob Jestřábova otce, Jindřicha Foglara, v Poděbradech.[3]

Korespondoval s Jaroslavem Foglarem a poprvé se s ním sešel o prázdninách roku 1963 na jeho chatě v Černošicích. Tehdy pozval Foglar celý Stegbauerův klub na návštěvu svého oddílu. Klub se pak zúčastnil jako host několika víkendových akcí a schůzek Foglarovy Dvojky v roce 1964. Foglar tehdy spolupracoval s redakcí časopisu ABC při uvádění myšlenky čtenářských klubů časopisu ABC v život a Stegbauerův klub „Modré šípy“ z Poděbrad se stal v roce 1963 na jeho výzvu prvním klubem jedenácté stovky („Turistická“) s číslem RP 1101. Tato stovka klubů byla korespondenčně řízena přímo Jaroslavem Foglarem do roku 1965, kdy ji předal Zdeňku Pírkovi-Mirkovi.[4] Stegbauerův klub přijel na setkání klubů ABC u Lysé nad Labem v polovině šedesátých let s do té doby zakázaným indiánským stanem týpí.[5]

Činnost klubu ABC byla ukončena v roce 1965, návazně Stegbauer založil a do roku 1968 vedl tábornický oddíl Modré šípy. Svůj oddíl v rodných Poděbradech i později za studií a po trvalém usazení v Praze vedl podle skautských výchovných a výcvikových metod, přestože sám nebyl organizovaným skautem. Ve spolupráci se Zdeňkem Pírkem rozmnožoval věstník Sběratel, což byl zpravodaj vznikajícího Klubu sběratelů. Z Klubu sběratelů vznikl v roce 1966 Klub přátel Jaroslava Foglara a Jiří Stegbauer byl jedním z jeho pěti zakladatelů. Klub byl však s nastupující normalizací zrušen v roce 1970.[6]

Vystudoval Fakultu žurnalistiky University Karlovy v Praze a počátkem 70. let 20. století pracoval jako redaktor Lidové demokracie. Redigoval mj. dětskou rubriku v sobotní Lidové demokracii, pro kterou napsal Jaroslav Foglar v letech 1970–1971 celkem 42 článků a nakreslil patnáct návodných oddílových nálepek. Poslední článek vyšel 22. ledna 1972. Po zákazu otiskovat Foglara byla Stegbauerovi zrušena na konci roku 1971 pracovní smlouva.[7]

Publikoval také v dalších časopisech, např. Mladý svět, Čs. voják a Pionýr (později jako Větrník). V dětském časopise Pionýr, kde od roku 1961 vznikaly turistické kluby (zvané „turistické rozvědky“) řídil Stegbauer po Svatopluku Hrnčířovi tyto kluby obdobně, jako byly dříve řízeny kluby ABC. V časopise měly kluby svoji stránku „Ostrov“ a rovněž byl vydáván občasník „Šipka“.[8] Po vzniku časopisu Větrník zde zavedl Stegbauer podle Foglarovu vzoru v letech 1969–1970 opět čtenářské kluby.[9][10]

Začátkem 90. let spolupracoval s Jaroslavem Foglarem na úpravě jeho vzpomínek „Život v poklusu“ pro první redigované vydání pod názvem „Po stopách Rychlých šípů“, ke kterému napsal ediční poznámku a sestavil přehled životopisných dat Jaroslava Foglara s využitím poznámek Zdeňka Pírka (vydal Magnet-Press, publikace 11/1990).

V roce 1997 byl spolu s Jaroslavem Čvančarou-Jáčkem jedním z organizátorů výstavy Po stopách Rychlých šípů, konané v Muzeu hl. m. Prahy u příležitosti 90. narozenin spisovatele Jaroslava Foglara a nedožitých 90. narozenin malíře Jana Fischera.[11]

Byl členem redakční rady „Kruhu přátel odkazu Jaroslava Foglara“, která od roku 2009 připravuje publikaci Sborník nezávislých foglarovců. Rada pracovala ve složení Jiří Stegbauer–Jura (editor), Luboš Trkovský, Petr Vyleta a Jiří Zachariáš-Pedro.[7]. V letech 2009–2020 vyšlo zatím devět čísel Sborníku, věnovaného Jaroslavu Foglarovi, jeho životu, tvorbě a další činnosti.

V roce 1991 založil v Praze a následně vlastnil nakladatelství Ostrov se zaměřením na literaturu faktu a dobrodružnou literaturu pro děti a mládež.[12]

V letech 1997–2017 byl autorem několika návrhů na udělení státního vyznamenání Jaroslavu Foglarovi.[6] Vyznamenání bylo nakonec Jaroslavu Foglarovi v roce jeho nedožitých 110. narozenin uděleno prezidentem republiky dne 28. října 2017 – medaile Za zásluhy I. stupně, za zásluhy o stát v oblasti umění (in memoriam).[13]

• 1976 Doušek na dně (básnická sbírka), vyd. Mladá fronta Praha
• 1997 Po stopách Rychlých šípů, katalog výstavy, vyd. Muzeum hl. m. Prahy
• 2006 Poděbrady: město mého srdce (Petr Vácha spolu s Jiřím Stegbauerem), vyd. Ostrov Praha
• 2017 Zamilovaný šašek krále Jiřího : (rodným Poděbradům), svazek poezie, vyd. Ostrov Praha
• 2019 Andělé v noční zahradě : verše nejen o mnoha podobách lásky (výbor z tvorby Jiřího Stegbauera), vyd. Ostrov Praha

• 1991 Jaroslav Čvančara: Akce atentát (Jiří Stegbauer – odborná spolupráce)
• 1997 Jestřábovy vzlety, lety a pády aneb Jak život šel, In.: Jaroslav Foglar: Život v poklusu, str. 202–212 (přehled sestavil Jiří Stegbauer s využitím poznámek Zdeňka Pírka, doplnil Václav Nosek-Windy), vyd. Olympia
• 2003 Svědectví jako dialog – doslov ke knize Jiřího Poláka „Poselství žlutého kvítku“, (str. 111–114), vyd. Olympia
• 2006 S Jindrou a Červenáčkem ve Sluneční zátoce (In.: Věstník trutnovského Open air music festivalu)
• 2007 Doslov ke knize Záhady a tajemství Jaroslava Foglara od Miloše Zapletala (str. 285, vyd. Euromedia Group-Knižní klub, Praha, 2007)
• 2007 Dál vydávat Foglara? Malé zamyšlení o tom, z čeho jsme vzešli, kdo jsme a kam směřujeme, In.: Sborník Fenomén Foglar (edit. Ivo Jirásek, vyd. Prázdninová škola Lipnice)[14]
• 2010 František Dostál: Praha ve společné péči obyvatel (editor Jiří Stegbauer), vyd. Ostrov Praha
• 2012 Jaroslav Foglar: Stínadla se bouří (editor a doslov Jiří Stegbauer, bibliofilské vydání, Ostrov Praha)
• 2012 Pod vlajkou devadesátky/Jaroslav Foglar (bibliofilie, vyd. Ostrov Praha) (J. Stegbauer-editor, doslov spolu s L. Trkovským)
• 2014 Život s Bratrstvem kočičí pracky? (článek v týdeníku LUK – Literatura, umění, kultura, vyd. Unie českých spisovatelů, 17. září 2014)
• 2017 Za všechno může Foglar? (článek ve Sborníku nezávislých foglarovců, sv. 6, str. 14–5)
• 2018 Skromný titán Sváťa Hrnčíř (článek ve Sborníku nezávislých foglarovců, sv. 7, str. 26–7)
• 2020 Životopisný medailon: Jaroslav Foglar, In.: Jiří Zachariáš–Pedro: Stoletý hoch od Bobří řeky (Jiří Stegbauer byl editorem, tvůrcem návrhu původní obálky a dále autorem kapitoly „Orientační data v životě Jaroslava Foglara“)[15]