Jiří Schelinger

Narodil se ve vesničce Bousov, ležící na samé hranici Českomoravské vrchoviny nedaleko Čáslavi. Jeho otec Josef (1921–1995) byl koncertním kytaristou a učitelem kytary na různých hudebních školách v Praze,[2] matka Miloslava (1929–2007) květinářka[1][3] a on sám brzy propadl muzice, v mládí začal hrát na klavír a později kytaru.[1] Měl bratra Milana. Záhy se přestěhovali do Čestmírovy ulice v Praze-Nuslích, rodiště jejich otce Josefa, kde navštěvoval 91. osmiletou střední školu (na náměstí Československých legionářů, dnes základní škola v Praze-Nuslích, Táborská ulice). Byl oblíben i u starších spolužáků s nimiž budoval na škole zájmovou kytarovou skupinu. Poté začal navštěvovat střední odborné učiliště, ale studium na instalatéra nedokončil.[1] V době studia byl po srpnu 1968 zadržen kvůli podezření z účasti na podvodu (s bývalými spolužáky šířil po Nuslích plakáty typu „zachvatčiki marš odsjuda“, „iditě damoj“, „okupanti táhněte“, „Moskva 2000 km“ nebo „tavarišči šmitěc“, „Šalgoviči, Šalgoviči, rozbijem ti prdel biči“, apod., varoval však spolužáky při tvorbě nápisu „rusáci a uzený nejlepší jsou studený“) a umístěn do zadržovací vazby, kde se pokusil o demonstrativní sebevraždu, aby byl dříve propuštěn. Na jejím základě podstoupil psychiatrické vyšetření, které mělo za následek získání modré knížky, která ho osvobozovala od služby v armádě. Po propuštění z léčebny v Bohnicích se stal kulisákem v divadle Jiřího Wolkera (dnes divadlo v Dlouhé).[4]

Jiří Schelinger rozdává po koncertě autogramy

Jeho první kapelou, kterou založil již na základní škole v Nuslích a ve které hrál na kytaru, byla Nothing But Nothing. Později vystupoval v barové skupině Ivo Trojana Smaragd, který si ho přizval ke spolupráci. Během vystupování v Liberci se seznámil i se svojí budoucí první ženou Alenou. Manželství se ale nevydařilo a vyústilo rozvodem. Z manželství má dceru Andreu.[5]

Poté nastoupil na místo kytaristy a zpěváka bluesové kapely The Happy Five. Ta však odjela bez Jiřího Schelingra na angažmá do Finska, proto přijal nabídku Karla Šípa a stal se členem jeho skupiny Faraon. S tou natočil roku 1972 svůj první velký hit, píseň „Holubí dům“ od skladatelů Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka a několik dalších singlů. V roce 1973 pak přešel do skupiny Františka Ringo Čecha. Dle vyjádření Františka Ringo Čecha účelem přibrání bylo přitvrzení zvuku kapely.[1] Společně pak nahrávají první nový hit „Švihák lázeňský“ a následně album Nemám hlas jako zvon.[4]

Od roku 1975 měl zakázáno vystupovat v rodném okrese.[5] Podle seznamu, který vyšel v Rudém právu, podepsal v roce 1977 antichartu.[6]

Jiří Schelinger doma v Nuslích

Roku 1977 nahrál s Čechem a jeho skupinou další studiové album Hrrr na ně…, u kterého panovaly obavy ze zásahu cenzury.[1] Jednalo se o první hardrockovou desku v Česku. V 70. letech se mezi příznivci Jiřího Schelingra objevila fáma, že britská skupina Black Sabbath zvažuje angažmá českého zpěváka jako náhradu za Ozzyho Osbourna.[1] Následně odjeli na koncertní turné do Ruska. V Polsku dělali předskokany anglické kapele Smokie.[4] O dva roky později vydal album Nám se líbí, následně se začalo připravovat nové album s názvem Zemětřesení, které ale nebylo kvůli jeho předčasnému úmrtí dokončeno (v roce 1993 nakonec vzniklo ve složení Brichta, Doležal, Henych a Smetáček).[1][4]

Dne 13. dubna 1981 odjel Jiří Schelinger na pozvání bratislavského studia Československé televize do Bratislavy, kde měl natočit na playback svůj filmový hit „Což takhle dát si špenát“. Za dosud nevyjasněných okolností skočil z bratislavského Starého mostu do Dunaje. Teorií, proč se tak stalo, existuje několik. U bratislavské vinárny se setkal se svou bývalou přítelkyní a jejím novým přítelem a posilněni alkoholem začali konverzovat. Po odchodu z restaurace se k této trojici na bratislavském Hviezdoslavově náměstí přidali dva neznámí přibližně pětadvacetiletí muži, kteří zpěváka poznali a začali ho provokovat různými nevhodnými poznámkami. Po chvíli někdo, jen tak mimochodem, navrhl skok z mostu do Dunaje. Schelingerova obdivovatelka to brala jako žert, zřejmě i sám zpěvák. Vzápětí se skupinka pěti mladých lidí vydala ke Starému mostu. V momentě, kdy skupinka došla přibližně doprostřed Starého mostu mezi druhý a třetí pilíř, nabraly události rychlý spád. Jeden ze dvou neznámých mužů se svlékl do slipů a bez váhání skočil do noční řeky. Neváhal ani Jiří Schelinger. Své obdivovatelce podal tašku s doklady a do Dunaje skočil také, ale oblečený. Vyzývatel se měl zachránit chycením bóje v řece, Schelinger nikoliv.

Údajně jeho mrtvé tělo bylo vyloveno z vody 7. května 1981 u osady Bodíky, v katastru obce Horný Bar, ve značném stupni rozkladu.[1] Protože nebylo prokázáno cizí zavinění, bylo jeho úmrtí uzavřeno jako nešťastná náhoda. To, že jeho tělo nebylo nikdy identifikováno nikým z jeho rodinných příslušníků či alespoň známých,[4] vedlo některé jeho fanoušky k domněnce, že skok přežil a žije někde v ústraní a k dalším spekulacím.

Jeho tělo je dle oficiální zprávy uloženo na hřbitově v pražských Olšanech.[4]

Spekulace o smrti

Hrob na Olšanských hřbitovech

Jeho smrt nebyla nikdy zcela objasněna a je opředena řadou záhad. Spekuluje se o několika verzích. Mohlo se jednat o úkladnou vraždu zosnovanou Státní bezpečností. Zpěvák také mohl být pod vlivem marihuany, mohl se utopit kvůli Ivě Janžurové.^[zdroj?!] Také se spekuluje, že mohlo jít o pokus zpěváka emigrovat, žít v ústraní či o sebevraždu.[1][4] Současně se spekuluje, že tehdejší Veřejná bezpečnost se pokusila případ rychle uzavřít a za tělo Jiřího Schelingra bylo prohlášeno tělo cizího neznámého muže, který měl být z Dunaje taktéž vytažen. Tuto teorii podporuje i vyjádření jeho bratra Milana, který po letech získal pitevní zprávu popisující tělo zpěváka jinak než ve skutečnosti byl, příčinou smrti měl být údajně infarkt. Totožnost těla nikdy nebyla určena žádným rodinným příslušníkem ani blízkým člověkem Schelingera. Závěr, že se jedná o tělo zpěváka, byl učiněn na základě zubařské karty.[4]

Jeho bratr Milan Schelinger současně tvrdí, že jeho tělo bylo nalezeno až na březích Dunaje později v Maďarsku, kde byl následně pochován jako neznámý muž.[4]

Přes svůj krátký život se stal legendou českého bigbítu. Jeho zpěv je dodnes jedním z nejcharakterističtějších v české rockové historii a je považován za jednoho z největších českých rockových zpěváků,[1] jeho hity jsou stále populární.

K šedesátému výročí jeho narození (a třicátému výročí úmrtí) mu byla v březnu 2011 na jeho domě v Praze 4-Nuslích, kde od raného dětství bydlel (Čestmírova 18, Nusle čp. 266), odhalena busta s pamětní deskou.

• 1975 Hudba radost dává (z filmu Romance za korunu, 1997 na kazetě Holubí dům)
• 1975 Vyskoč, vstávej, k nám se dej (z filmu Romance za korunu, 1999 na kazetě Švihák lázeňský)
• 1977 Kde jsi, moje lásko (1999 na kazetě "Švihák lázeňský")
• 1978 Co se děje (1999 na kazetě Švihák lázeňský)

• Kufr (natočeno v Brně, ztraceno)
• Hej, štartér
• Budu to já (s Jitkou Zelenkovou a Ladislavem Štaidlem)
• Sylvia (nevydaná nahrávka)
• Konec, platím útratu (z filmu Muž s orlem a slepicí)