Jiří Fried

Po maturitě na gymnáziu v Písku působil jako úředník Českomoravského filmového ústředí. V roce 1946 začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiky^[zdroj?], studium však nedokončil. Nastoupil jako dramaturg do Československého státního filmu.

Jiří Fried debutoval básnickou sbírkou Rozsvícená okna (1954); z jeho próz měla největší čtenářský i kritický ohlas Časová tíseň (1961). Další prózy, ač si zachovaly vysokou literární úroveň, již takovou pozornost nevzbudily:

• Abel (1966),
• Pověst (1966),
• Hobby (1969).

Po roce 1970 nemohl Jiří Fried publikovat, proto psal v tomto období scénáře k televizním inscenacím a filmům; je autorem filmových scénářů a adaptací O ševci Matoušovi (1948), Svědomí (1949), Morálka paní Dulské (1959), Zkouška pokračuje (1959), Hvězda zvaná Pelyněk (1964), Julek (1979), epizody seriálu 30 případů majora Zemana Pán ze Salcburku[1] aj. Po roce 1989 vyšel jeho román pro děti Léto v Altamiře (1992), který autor rozepsal již v druhé půli 60. let, ale za daných kulturně politických okolností k jejímu vydání v té době nedošlo. Povídky publikované v souboru Síla osudu a jiné prózy Fried před smrtí zrevidoval a připravil k vydání pod názvem Baroko a jiné zprávy. Jiří Fried též překládal z francouzštiny. Knižně vyšla jeho korespondence s básníkem Janem Skácelem (2001, uspořádal Jiří Opelík). Diplomovou práci o této korespondenci napsala Hana Kačerová.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Fried
• Jiří Fried ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Obrázky k tématu Jiří Fried na Obalkyknih.cz