Jiří Beran (epidemiolog)

Narodil se v Brně 21. února 1960.[1][2] V letech 1975–1979 studoval na gymnáziu v Tišnově.[3] Odborné studium absolvoval ve Vojenském lékařském a výzkumném doškolovacím ústavu a na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové, kde promoval v roce 1985.[1] V letech 1985–1987 prodělal popromoční přípravu ve vojenské nemocnici v Plzni a pak byl do ledna 1990 vojenským obvodním epidemiologem v Kroměříži.[1] V roce 1988 složil základní atestaci z hygieny a epidemiologie.[1] V letech 1990–1993 pracoval jako odborný asistent katedry epidemiologie Vojenské lékařské akademie Jana Evangelisty Purkyně (VLA JEP), přičemž v roce 1992 obhájil disertační práci a složil též nástavbovou atestaci z epidemiologie.[1] Roku 1993 se stal zástupcem vedoucího katedry epidemiologie.[1] V roce 1994 složil základní atestaci z lékařské mikrobiologie, téhož roku se habilitoval a též byl zvolen prorektorem VLA JEP pro vědu, výzkum a zahraniční kontakty, jímž zůstal do roku 1997.[1]

V roce 1994 se začal zabývat vývojem očkovacích látek, zejména proti chřipce, lymeské borelióze nebo klíšťové meningoencefalitidě, virové hepatitidě A, břišnímu tyfu a virové hepatitidě B.[4] Od roku 1997 se zabývá problematikou cestovního lékařství, ve Společnosti infekčního lékařství ČSL JEP byl zvolen předsedou Sekce tropického a cestovního lékařství, jímž zůstal do roku 2005.[1] Působil také jako zástupce České republiky ve Federaci evropských společností tropického lékařství.[1] V roce 2000 se začal více zabývat i problematikou zvlášť virulentních nákaz, jako je ebola, horečka lassa či antrax.[4] Celkem asi pět let pobýval v tropických oblastech.[4][5] V této oblasti působil do roku 2006 jako zástupce České republiky v programu ENIVD (European Network for the Diagnostics of Imported Viral Diseases).

V prosinci 2001 odešel z VLA JEP do zálohy v hodnosti podplukovníka[1] a téhož roku se stal ředitelem Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové.[4] V červenci 2002 jej prezident Havel jmenoval profesorem pro obor epidemiologie.[1][4] Založil a v letech 2002 až 2008 vedl obdobné centrum při Klinice infekčních nemocí Fakultní nemocnice Hradec Králové.[1] V roce 2004 se stal též vedoucím Samostatného výukového pracoviště tropické a cestovní medicíny Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze.[1] Po roce 2009 vyučoval také na Ústavu epidemiologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze-Motole.[5]

V roce 2020 se nakazil novým typem koronaviru a prodělal onemocnění covidem-19. Publikoval pak, že sebe i svého syna léčil pomocí léku Isoprinosin (inosin pranobex).[6][7][8] Ministerstvo zdravotnictví na podzim téhož roku uvedlo na webových stránkách věnovaných pandemii této nemoci, že dezinformační weby přebírají „výrazné výroky a silná prohlášení“ některých veřejných osobností a odborníků a používají je pro podporu svých dezinformací či konspiračních teorií. Jako příklad takových osobností uvedlo Berana a také bývalého prezidenta Václava Klause.[9][10] Oba se proti tomu ohradili.[9][11] Jeho publikaci, která měla dokladovat klinickou efektivitu isoprinosinu, kritizoval Český klub skeptiků Sisyfos jako silně problematickou z hlediska metodologických chyb i etických pochybení při realizaci samotné studie. Zejména poukazoval na chybnou analýzu dat, retrospektivní schválení etickou komisí a absenci schválení intervenční studie Státním ústavem pro kontrolu léčiv.[12]

V červenci 2021 obdržel od Českého klubu skeptiků Sisyfos speciální Bludný balvan (tzv. Bludný koviďák) v mimořádné covidové kategorii jednotlivců za rok 2020 „za obohacení epidemiologie a medicíny založené na důkazech o nástroje založené na vnuknutí.“.[13]

• Jiří Beran – životopis na Vakcinace.cz
• Jiří Beran – profil na webu IPVZ