Jiří Bečka

Studoval na gymnáziu v Praze. Ve druhé polovině 30. let podnikl čtyři cesty do islámských zemí Předního východu a Orientu. Dále studoval práva na Univerzitě Karlově v Praze. Pro přerušení, vynuceném uzavřením vysokých škol v době okupace, absolvoval až v roce 1945 (titul JUDr.). Ihned po skončení války s několika přáteli založil časopis Nový Orient. V letech 1947–1952 pracoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako tajemník.

Pokračoval ve studiu orientalistiky na Filosofické fakultě UK. V roce 1954 získal doktorský titul (PhDr.) a v roce 1960 obhájil titul CSc.[1] Od roku 1952 byl vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu Československé akademie věd, kde pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1976. Redigoval mimo jiné časopis Česko-perské společnosti Bústán.

Zabýval se dějinami perské kultury, perskou, tádžickou a afghánskou filologií a dějinami české a slovenské íránistiky. Je autorem knih, studií a článků o perské a tádžické literatuře, překladatelem z perské, tádžické a afghánské literatury. Na motivy tádžických pohádek napsal knihu Šibal Mušfikí (Praha: Albatros, 1985). Jeho vědecké práce byly překládány do evropských i orientálních jazyků. Orientální ústav Akademie věd České republiky ocenil jeho celoživotní dílo vydáním sborníku Ex Oriente a navržen na udělení ceny Gratias agit za propagaci dobrého jména České republiky v cizině.