Jiří Barthold Pontanus z Breitenberka

Jiří Barthold se narodil roku 1550 v Mostě, kde získal první vzdělání. Další studium získal v Plzni a Horšovském Týně, kde pobýval dva roky a roku 1573 pokračoval ve studiu filozofie a teologie v Praze na jezuitské koleji sv. Klementa. Studium v roce 1577 přerušil a odešel do premonstrátského kláštera v Louce u Znojma, kde vyučoval budoucí kněze gramatice, logice a poetice. V dubnu 1580 se Barthold vrátil do Prahy dokončit přerušená studia. Titul bakaláře získal 5. ledna 1581.

Školu ukončil již jako tajemník nově zvoleného arcibiskupa Martina Medka z Mohelnice. Roku 1581 byl Berthold jmenován vyšehradským kanovníkem a v následujícím roce i metropolitním kanovníkem. Na kněze byl vysvěcen v bazilice svatého Jiří roku 1583. V roce 1593 se stal kapitulním proboštem u sv. Víta, současně byl i olomouckým a budyšínským kanovníkem. Za arcibiskupů Martina Medka, Zbyňka Berky z Dubé, Karla z Lamberka a Jana Lohelia byl generálním vikářem. Jiří Barthold získal také titul palatina s oprávněním udílet erby. On sám byl do šlechtického stavu povýšen roku 1588 císařem Rudolfem II. a obdržel přídomek z Breitenberka podle Širokého vrchu (německy Breitenberg) u Mostu.

Barthold byl literárně činný se vztahem k hudbě. Byl autorem textů k motetům skladatele Jacoba Regnarta. Nejstarší známá Bartholdova báseň pochází z roku 1571, kdy pobýval v Horšovském Týně. První básně, které byly spíše jen pokusy, adresoval svým učitelům a církevním hodnostářům. Největší část Bartholdovy básnické činnosti spadá do 70. až 90. let 16. století. V roce 1593 vyšly tiskem veršované dějiny města Mostu. Od 90. let 16. století se věnoval více odborné literatuře v oborech historie, teologie a rétorika. Zabýval se životy svatých v díle Bohemia pia (Zbožné Čechy) a sbírce latinských hymnů o českých patronech Hymnorum sacrorum libri tres (Tři knihy posvátných hymnů).