Jess Franco

Jess Franco, vlastním jménem Jesús Franco Manera (12. května 1930, Madrid, Španělsko2. dubna 2013, Málaga, Španělsko) byl španělský filmový režisér, scenárista, herec a skladatel. Během své kariéry natočil více než 180 filmů s velmi různorodou kvalitou – od vysoce ceněných surrealisticko-expresionistických hororů až po pornografické videofilmy – díky čemuž se stal kultovní osobností evropské trash cinema.

Jesús Franco
Jess Franco (2008)
Rodné jménoJesús Franco Manera
Narození12. května 1930
Madrid
Úmrtí2. dubna 2013 (ve věku 82 let)
Málaga
Příčina úmrtíkrvácení do mozku
Povolánífilmový režisér, scenárista, filmař, filmový producent, kameraman, střihač, filmový herec, režisér, hudební skladatel a kameraman
OceněníHonorary Goya Award (2008)
ChoťLina Romay (2008–2012)
PříbuzníDolores Franco Manera a Enrique Franco (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Jess Franco se začal věnovat hudbě v šesti letech. Po španělské občanské válce vystudoval na madridské konzervatoři. Po studiu působil jako jazzový hudebník, později skladatel jazzové hudby, operet a soundtracků k více než dvaceti filmům. Byl také hercem a později režisérem v madridském divadle. Později studoval režijní techniku na universitě v Sorbonně v Paříži.

Byl ženatý s herečkou Linou Romay, která od roku 1972 vystupovala ve většině jeho filmů. V devadesátých letech si udělal několikaletou přestávku a k filmování se vrátil až jako 75letý.

Tvorba

Ve filmu začínal jako autor, později jako pomocný režisér. Svůj režijní debut Tenemos 18 anos natočil v roce 1959. V roce 1962 natočil svůj pravděpodobně nejlépe přijatý film, gotický horor Gritos en la noche, známý zejména pod distribučním názvem The Awful dr. Orloff. Film má prvky německých expresionistických hororů z dvacátých let. Hlavní roli ztvárnil Howard Vernon. Franco se k hlavnímu tématu filmu, jakož i k hlavním postavám, vracel pravidelně během celé své kariéry, ve formě pokračování a remaků.

V roce 1966 spolupracoval s Orsonem Wellesem na jeho filmové adaptaci Shakespearových děl o FalstaffoviChimes at Midnight. Film byl nominován na cenu British Film Award. Mezinárodní pozornosti se Francovi dostalo v roce 1967 na Berlínském filmovém festivalu, kde byl uveden jeho film Necronomicon - Geträumte Sünden.

Franco vždy točil filmy s nízkým rozpočtem. Sám ve svých filmech často zastává více funkcí – autor scénáře, režisér, kameraman, skladatel a herec. Jelikož běžně točil více filmů najednou se stejnými herci, herci často ztráceli přehled, který film právě točí. Jeho filmařský styl se vyznačuje častým používáním kamerových zoomů, rozostřeným obrazem a snímáním ruční kamerou. Samotný Franco otevřeně pohrdá svými vlastními filmy a prohlašuje, že si nemyslí, že by někdy natočil dobrý film.

Na začátku sedmdesátých let byl považován za velmi perspektivního filmaře – spolupracoval s Orsonem Wellesem, jeho dílo vyzdvihoval klasik filmového expresionismu Fritz Lang a katolická církev ho v sedmdesátých letech spolu s Luisem Buñuelem označila za „nejnebezpečnějšího filmaře“. V jeho filmech se objevovaly hvězdy jako Christopher Lee, Klaus Kinski, Herbert Lom, Mark Hamill, Horst Tappert nebo Telly Savalas. Franco jako režisér je známý tím, že točil i několik filmů najednou se stejnými herci a neopakoval záběry. Díky tématům, kterým se ve svých filmech věnuje, nízkým rozpočtem a často špatným výkonem herců ve svých filmech, ale i díky svému přístupu a entuziasmu si Franco u americké kritiky vysloužil přezdívku „Ed Wood evropské kinematografie“. Na rozdíl od Wooda, který je označován za nejhoršího režiséra všech dob, však Franco ve svých raných filmech prokázal talent, technickou zručnost a estetické cítění. I do nízkorozpočtových „béčkových“ filmů se mu podařilo vtisknout svébytný autorský rukopis. Franco režíroval více než 180 filmů, do české a slovenské distribuce se jich však dostalo jen pár.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jess Franco na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.