Jeroným Klimeš

Pochází z Vlachova Březí[1], studoval na gymnáziu Vimperk[2]. Roku 1990 získal titul magistra v oboru hydrogeologie a inženýrské geologie[3], roku 1996 v oboru klinické psychologie[4], roku 2002 pak doktorát (Ph.D.; PhDr) ze sociální psychologie[5], vše na Karlově univerzitě v Praze.[6]

V průběhu své profesní kariéry vyučoval policejní psychologii studenty v osmnáctiměsíčním pomaturitním studiu na střední policejní škole v Hrdlořezích, vyučoval etiku na 3. lékařské fakultě UK, posuzoval zájemce o osvojení dětí pro Městské centrum sociálních služeb Praha[7], zkoumal psychologické dopady neplodnosti, věnoval se psychologickému poradenství zaměřenému zejména na rodinné vztahy. Po zrušení oddělení náhradní péče při Městském centru přešel do výzkumu reklamních materiálů pomocí oční kamery u firmy Dimar.

Následně odletěl na studijní pobyt na universitu Texas (Austin). Po návratu se oženil, zplodil dceru a dostal lymfom, který přežil. Od té doby je členem dozorčí rady pacientského sdružení Lymfomhelp[8].

Pracoval deset let jako konzultant pro veřejného ochránce práv, pět let jako poradce ministra práce a sociálních věcí a šest let vyučoval psychologii na Filozofické fakultě UK[6]. Dnes se věnuje především partnerskému poradenství a přednáškové činnosti.

V médiích se vyjadřuje například k tématům korupce, policejních zásahů nebo partnerských vztahů[9] apod.

Jako římskokatolický křesťan se kriticky a angažovaně účastní církevního života. Arcibiskupa Miloslava Vlka obviňoval z manipulativních a intrikářských postupů a z porušování základních pravidel komunikace, čeští biskupové podle Klimeše jen udržují církev v chátrání. Je dlouhodobým odpůrcem povinného celibátu, který je podle něj jednou z příčin nedostatku kněží. Podporuje svěcení ženatých mužů na kněze[1], pro kněžské svěcení žen však podle něj doba ještě nedozrála.[10] Vyslovil se také proti církevním restitucím.[11][12]

Diplomovou práci z hydrogeologie na Přírodovědecké fakultě UK v roce 1990 napsal na téma Metodologie vyhledávání vody pro výlučně pitné účely s příkladem aplikace v Káraném[3].

V roce 1991 navrhl úspornou metodu transkripce anglické výslovnosti pro výuku^{[nedostupný zdroj]}.

V roce 1996 napsal na katedře psychologie UK Praha diplomovou práci Psychologie člověka v poli katolické morálky[4], kde se zabýval mimo jiné i problematikou celibátních selhání a sexuální závislosti kněží a náboženskou konverzí církevně angažovaných lidí pryč od víry a z církve. V roce 1997 napsal práci o aximatické výstavbě morální terminologie (rozvedená kapitola z diplomové práce).

Z oblasti policejní psychologie napsal například v roce 1998 analýzu dvou demonstrací ekoaktivistů či se zabýval korupcí policistů (1998, 2004).

Ve své disertační práci se zabýval teorií reakce na ambivalentní objekt[5], a to zejména ve vztahu k problematice náhradní rodinné péče a týraných dětí (2002).

V psychologii reklamy se zabýval detekcí signálu a výzkumem sledování pohybu očí při čtení reklamy (2002, 2003).

Napsal tři knihy a dvě samostatné příručky:

• Křesťanství, vztahy a sex, 2016[13], zabývá se otázkami dlouhodobé stability vztahů a rodin a doporučeními, jak překonat typické krize a zátěžové situace.
• Partneři a rozchody, 2005[14], popis fází rozchodu a souvisejících psychologických mechanismů. Vychází z disertační práce.
• Psycholog a jeho svědectví o Kristu, 2008[15] (zabývá se mj. rolí sv. Josefa jako náhradního otce)
• Budování identity dítěte, 2008[16], probírá problémy formování identity dětí v náhradní rodinné péči.
• Nemoc a naše psychika, 2013[8], kde jsou popsány typické reakce člověka na smrtelnou chorobu. Autor zde mimo jiné vychází i vlastní zkušenosti s non-hodgkinským lymfomem, kterým trpěl v roce 2005.

Kapitoly ve sbornících a monografiích:

• Láska je parní stroj, úžasné síly zdroj; Něco se muselo stát[17] Popis fungování partnerského vztahu a jeho vývoj v čase, např. přechozené vztahy.
• V dobách dávných, v dobách ledových; Tři svíce za budoucnost[18]. Globalizující pohled na vývoj partnerských vztahů v dnešní době.
• Evoluční psychologie a původ náboženství; Kapka metanového deště, 2007[19]
• Psychologie korupce v policejní práci; Korupce, 2006[20]
• Freudovo dílo je dodnes aktuální in: Kolektiv autorů: 150 let do narození Sigmunda Freuda., CEP 51/2006
• Amalgám psychologie a přírodních věd, in: Věda a příroda – mezioborový pohled na přírodní vědy a techniku s příklonem k biotechnické - bionické problematice, sborník z konference 20. 3. 2006, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Ústav nauky o dřevě
• Hluboce zraněni (jedna kapitola), 2003[21]

Svými vyhraněnými názory polarizuje jak své příznivce, tak odpůrce. Mezi jeho kritiky patří i Zbyněk Vybíral, toho času vedoucí katedry psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, který jej v únoru 2010 jmenoval mezi hlavními protagonisty pop-psychologie. Označil jej za velmi často zviditelněného českého psychologa, který znehodnotil pověst psychologie jejím zaprodáním zábavě a prováděním jistého druhu věštectví, pro které zneužívá název psychologie, přičemž se například nezdráhal provádět pro MF Dnes diagnostiku Viktora Koženého na dálku, což podle Vybírala odborná psychologie nepřipouští.[22] Když se Klimeše v roce 2006 novinář při rozhovoru ptal, jestli nemá strach, že z něj za chvíli také bude „psycholog na telefonu“, ochotný komentovat úplně všechno, uvedl, že se nevyjadřuje ke všemu a že například novinářům nic neřekl ke gorilí reality show v pražské zoo.[6]

Někteří lidé, například Tomáš Zdechovský, jej také kritizovali za jeho názory v případu odebraných dětí Evy Michalákové norskými úřady, protože se norských úřadů zastal.[23]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jeroným Klimeš na Wikimedia Commons
• Mediální archiv vystoupení a přednášek
• Velké práce, výběr z autorových prací
• Osoba Jeroným Klimeš ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jeroným Klimeš