Kauza rodiny Michalákových

Matka do Norska přijela v roce 2003. V roce 2005 se tam vdala za českého občana Josefa Michaláka, který v Norsku dlouhodobě žil. V roce 2005 se jim narodil syn Denis, v roce 2008 syn David.[11]

V březnu 2011 se obrátili pracovníci norské mateřské školy, kterou tehdy pětiletý Denis a dvouletý David navštěvovali, na Barnevernet.[12] Školka mu popsala některé projevy chlapců s tím, že má podezření na jejich bití a sexuální zneužívání. Úřady se poté rozhodly děti po měsíci a půl od oznámení rodině odebrat a umístit je do pěstounské rodiny s tím, že existuje důvodné podezření, že děti byly vystaveny psychickému a fyzickému násilí.[12]

V květnu 2011 byla podána dvě trestní oznámení, která začala prověřovat policie. Obě byla v roce 2013 odložena, aniž by policisté někoho obvinili. Norské úřady zpočátku umožnily Michalákové děti navštěvovat každý týden. Poté je ale rozdělily do dvou pěstounských rodin a postupně styk matky s dětmi omezovaly s tím, že má na syny negativní vliv. Eva Michaláková oba své syny viděla naposledy v březnu 2014.

V lednu 2015 se Eva Michaláková od Barnevernetu dozvěděla o návrhu, aby se schůzky na přání staršího syna zkrátily na 15 minut. Při schůzce v březnu 2015 se matka setkala pouze s mladším synem, setkání proběhlo pod dohledem pěstounů a za bezpečnostních opatření.[13]

Kvůli veřejnému dění v českých médiích, odmítnutí vydání pasů Evou Michalákovou a odmítnutí spolupráce s úřady požadoval Barnevernet zrušení kontaktu Michalákové s mladším synem a zbavení rodičovských práv k oběma dětem, a to i přesto, že při jednání v Oslu byla česká strana ujištěna, že medializace případu nebude Michalákové na škodu.[14] Podle Barnevernetu kromě údajného násilí v rodině včetně nepotvrzeného sexuálního zneužívání, škodilo dětem také to, že matka se domáhala svých rodičovských práv tím, že zveřejňovala citlivé informace o psychickém a fyzickém stavu svých dětí. Zatímco otec, který o děti nebojuje a styku s dětmi se nedomáhá, využívá svých práv ku prospěchu dětí. Matka vysvětlovala medializaci případů tím, že po třech letech sporu už neviděla jinou možnost.[15]

Na začátku června roku 2015 se český prezident Miloš Zeman písemně obrátil na norského krále Haralda V. s výzvou k rychlému vyřešení celé kauzy. Ve svém dopisu zdůraznil, že tato kauza může mít dlouhodobě za následek narušení česko-norských vztahů a negativní vnímání Norska českou veřejností.[16]

V září 2015 norské úřady zamítly návrat bratrů do péče Evy Michalákové, zbavili Michalákovou rodičovské zodpovědnosti za oba bratry i práva na styk či jiný druh kontaktu se synem Denisem. Otce Josefa zbavili rodičovské zodpovědnosti za syna Davida a práva na styk se synem Denisem. Úřady také souhlasily s adopcí syna Davida jeho pěstouny. Jako hlavní důvod uvedly silný vztah bratrů k jejich pěstounům a naopak slabý vztah bratrů k biologickým rodičům.[4][17]

Otec bratrů Josef, bývalý manžel Evy Michalákové, v květnu 2016 uvedl, že se stýká se synem Denisem. Také uvedl, že syny na rozdíl od Evy Michalákové nikdy nebil. S adopcí syna Davida také nesouhlasil.[18]

Na začátku prosince roku 2016 byla Eva Michaláková pravomocným rozhodnutím norského soudu definitivně zbavena rodičovských práv k oběma svým dětem.[19][20] Soud však nepovolil adopci syna Davida.[5]

Soud rozhodnutí o zbavení rodičovských práv zdůvodnil mimo jiné tím, že starší ze synů učitelce ve školce a později i pěstounce popisoval případy sexuální násilí, ke kterému mělo docházet ze strany nejprve jednoho, později údajně obou rodičů. Sám soud však konstatoval, že tyto případy nelze s určitostí potvrdit, neboť dítě se svěřilo pouze učitelce a pěstounce, a nikoliv policii. Chlapec dále vypověděl, že otec jeho i matku bil.[21] To že byl chlapec obětí fyzického násilí dokazují například fotografie, které soudu podle serveru Forum24 poskytla mateřská škola, na kterých je starší chlapec viditelně zbit.[22] Otec prohlašuje, že děti nikdy nebil.[23] Fyzického násilí se na chlapci měla podle jeho vlastní výpovědi dopouštět též matka, i ona to však odmítla[24] s tím, že své syny pouze „občas plácla“, modřiny však nebyly od ní ani od otce, ale údajně vznikly tím, že se kluci někdy poprali.[25] Odmítla též obvinění ze sexuálního násilí. Podle matky měli oba chlapci v dané době zánět předkožky, který bylo třeba léčit.[25]

Podle rozsudku soudu byla u obou dětí též nalezena krev ve stolici.[24] Jeden z chlapců měl pak rozšířený konečník,[24] přičemž jednou z potenciálních příčin mohlo být znásilnění. Matka Eva Michaláková však tuto interpretaci odmítla a krev ve stolici vysvětlila zažívací chorobou.[21] Oba chlapci navíc byli zanedbaní, starší syn v období před odebráním rodině podle materiálů soudu viditělně zhubl, projevoval známky apatie, bál se otce a objevily se u něho noční můry.[24]

V polovině roku 2017 Eva Michaláková podala stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.[26] V roce 2019 postoupila její žádost do další fáze vyjednávání, kdy soud 17. června vyzval norskou vládu, aby se ke stížnosti vyjádřila.[26] Kromě stížnosti Evy Michalákové bylo norské vládě předloženo ještě 16 dalších stížností týkající se odebírání dětí Barnevernem.[26] Pokud by Evropský soud povolil intervence, byla česká vláda připravena ve všech případech intervenovat.[26]

V září 2019 se před velký senát Evropského soudu o 17 soudcích dostal podobný případ, kdy v roce 2008 Barnevern odebral Norské matce syna a zbavil ji rodičovských práv, ve kterém česká strana figurovala jako tzv. třetí strana a dávala k němu vyjádření právě kvůli případu Evy Michalákové.[27] Podle verdiktu soudu Norové porušili právo na soukromý a rodinný život a rozhodli na základě „omezených důkazů“.[27] Rozsudek je pro Evu Michalákovou přelomový v tom smyslu, že významně předurčil, jakým směrem se bude ubírat řízení v dalších 16 případech oznámených Norsku, včetně případu Evy Michalákové.[27]

Podle advokátky Dory Bokové, která zastupuje Evu Michalákovou,[28] je postup Barnevernetu promyšlený a jeho účelem je omezit kontakt s rodinou, posílit vztah s pěstouny s cílem, aby pěstouni rodinu nahradili a tím bylo pěstounům umožněno s dětmi neomezeně manipulovat.[29] Podle příznivců Evy Michalákové vyšly najevo skutečnosti, že proces odebrání dětí byl veden v rozporu se zásadami spravedlivého procesu, a chtějí požádat premiéra Bohuslava Sobotku o diplomatickou ochranu pro Evu Michalákovou.[29] Poslankyně Jitka Chalánková z TOP 09 je přesvědčena, že udání ze školky je vykonstruované.[30]

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek o rozhodnutí komise prohlásil: „Rozhodnutí o dětech je nehorázné“, a kvůli nesouhlasu s rozhodnutím chystá nótu norské vládě.[31] Podle Zaorálka byl porušen slib norské strany, že při rozhodování o tomto případu bude respektován zájem biologické matky o své syny. Podle Bohuslava Sobotky je rozhodnutí v rozporu s informacemi, které v předcházejích měsících poskytovala norská strana straně české. Česká vláda je připravena Michalákové pomoci s odvoláním v rámci norského právního systému a s podporou při podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.[31]

Europoslanec Tomáš Zdechovský navrhl vyhoštění norské velvyslankyně,[31] o kterém prezident Miloš Zeman prohlásil, že to není špatný nápad, ale později tento výrok označil za nadsázku a doporučil Michalákové obrátit se na Evropský soud pro lidská práva s tím, že kromě Michalákové by se na tento soud měl obrátit i český stát.[32]

V lednu 2020 Okresní soud v Hodoníně formálně přiřknul péči o oba syny matce, přestože pobývají na soudu neznámých místech v Norsku a informace o nich jsou drženy v tajnosti i pro český stát. Rozsudkem z 20. ledna 2022 Evropský soud pro lidská práva neshledal v tomto případu porušení práva na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.[33] Podle zmocněnkyně Evy Michalákové se zvažuje podání odvolání k Velkému senátu štrasburského soudu. Starší syn Denis bude k roku 2023 plnoletý, ovšem česká strana o něm již roky od Barnevernetu nemá žádné informace.[34]