Jennifer Jonesová

Phylis Lee Isley se narodila v Tulse, v Oklahomě, v USA rodičům účinkujících v estrádních programech. V prostřední šoubiznisu si od mala pěstovala touhu stát se herečkou[1]. Studovala na Americké akademii dramatického umění v New Yorku, kde se seznámila s hercem Robertem Walkerem, který se 2. ledna 1939 stal jejím prvním manželem.

Oba dva měli sen stát se herci, a když se jim nepodařilo si ho v Chicagu splnit, vrátili se do Tulsy, kde propůjčili svůj hlas v rozhlasových hrách jejího otce. Jennifer si taky vydělávala modelingem. Nakonec se rozhodli odjet do Hollywoodu, kde si (tenkrát ještě pod rodným jménem) zahrála svůj debut s Johnem Waynem ve filmu New Frontier. Když ani druhým pokusem s názvem Dick Tracy's G-Men (kde už byla v titulcích jako 'Phyllis Isley') nenaplnila očekávání, přesídlila zpátky do New Yorku.

Začátky její profesionální kariéry jsou spjaty se slavným producentem a jejím pozdějším druhým manželem, Davidem O. Selznickem. Poprvé se s ním setkala na konkurzu, ze kterého utekla s pláčem. Na Selznicka to udělalo dojem a tak jí nabídl sedmileté angažmá. Zároveň se domluvili na změně jména na Jennifer Jones.

Režisér Henry King byl nadšený kamerovými zkouškami a Jennifer získala svou nejslavnější roli svaté Bernadetty z Lurd ve filmu Píseň o Bernadettě. Marie Bernadetta Soubirousová měla jako dítě několikanásobné zjevení Panny Marie a to ji předurčilo stát se jeptiškou. Naivní a panenský vzhled, plaché a mladičké vystupování jí vyneslo nejen historicky první Zlatý glóbus za nejlepší herečku, ale taky Oscara. V den udělování jí bylo pětadvacet let a v souboji porazila hvězdy jako Ingrid Bergman (která se později stala její přítelkyní), Greer Garson, Joan Fontaine a Jean Arthur[2]. Později se Bergman vyjádřila pro reportéry: "Proplakala jsem celou Bernadette, protože Jennifer byla tak dojemná a protože jsem si uvědomila, že jsem nevyhrála cenu."[3]. Následující rok to byla právě Jennifer Jonesová, která předávala Oscara za nejlepší ženský výkon v hlavní roli své kolegyni Ingrid Bergman[4].

Hereččina hvězda na Chodníku slávy

V průběhu dvou desetiletí Jonesová ztvárnila několik dalších výrazných rolí, které jí vynesli nominace na Oscara. V roku 1944 si zahrála roli ve válečném dramatu Když jsi odešel. Postava tvrdohlavé náctileté dívky Jane Hiltonové, která musí dozrát rychleji jen proto, že je její snoubenec zabit ve 2. světové válce, jí vynesla nominaci v kategorii vedlejší herečka. Pokračujíc v dalším silném a oslnivém podání v romantickém dramatu Milostné dopisy jen potvrdila svůj talent a další nominaci. Její předposlední a zároveň čtvrtá nominace za sebou stojí byla za výkon v americkém westernu po boku Gregoryho Pecka s názvem Souboj na slunci.

V romantické komedii z roku 1946 Cluny Brownová se zamiluje do českého emigranta v podání Charlese Boyere. Snímek Portrait of Jennie byl počinem, na kterém spolupracovala s lamačem ženských srdcí Josephem Cottenem a držitelkou Oscara Ethel Barrymore. Režisér Vincente Minnelli ji obsadil do adaptace Flaubertova románu Paní Bovaryová. V padesátých letech na sebe upoutala v dramatické romanci Je krásné lásku dát. Právě tato role přinesla Jennifer poslední, pátou nominaci na Cenu Akademie, kterou však získala slavná italská ikona Anna Magnani[5]. Ve své profesionální kariéře měla na plátně za partnery herce, jako Charlton Heston, Laurence Olivier, Montgomery Clift, Humphrey Bogart, William Holden, Rock Hudson a Jason Robards.

Poslední roli předvedla v katastrofickém dramatu Skleněné peklo. Postava Liselotte, která zrovna tančí se sňatkovým podvodníkem (v podání Freda Astaira), když vypukne požár, jí vynesla druhou nominaci na Zlatý glóbus.

V roce 1981 koupila práva na novelu Larryho McMurtryho Cena za něžnost. Hlavní roli ve stejnojmenném filmu si toužila zahrát sama, ale režisér James L. Brooks se nechal slyšet, že je na tu roli stará.

Jedno z posledních televizních vystoupení bylo v roce 2003 na udílení 75. ročníku Oscarů. Americká Akademie filmového umění a věd tehdy pozvala 59 držitelů ceny v hereckých kategoriích, aby jim kolegové mohli vyjádřit poctu. Mezi účinkujícími legendami byla mimo jiné kolegyně Olivia de Havilland, která porazila Jennifer v boji o nejvyšší filmovou poctu v roce 1947[6]. Má hvězdu na chodníku slávy[7].

Jennifer Jones a její druhý manžel David O. Selznick v Los Angeles v roce 1957

Soukromý život Jennifer Jonesové byl strastiplný a těžký. S prvním mužem Robertem Walkerem se seznámila v roce 1938 v New Yorku a měla s ním dva syny, Roberta Walkera Jr. (narozeného 15. dubna 1940; jediné dítě, které ji přežilo) a Michaela Rosse Walkera (narozeného 13. března 1941 - zemřelého 27. prosince 2007). Seznámení s producentem Davidem O. Selznickem jí přineslo nejen nastartování kariéry, ale taký životní lásku. Aféra se Selznickem se v Hollywoodu nemohla dlouho utajit. Od manžela odešla v listopadu 1943 a necelé dva roky na to se rozvedli. Herec Robert Walker se s tím nikdy nevyrovnal a podlehl alkoholu, až ho v srpnu 1951 našla hospodyně v emocionálním záchvatu. Po příjezdu psychiatra, který mu naordinoval medikatemty se však Walkerův stav zhoršil, zřejmě kombinace barbiturátů a alkoholu způsobila zástavu dechu. Už se ho nepovedlo resuscitovat; zemřel ve věku 32 let.

Davida O Selznicka si vzala 13. července 1949 a byli spolu až do jeho smrti v červnu 1965. Během společného života začala Jennifer propadat depresím, což se zvýšilo po prvním potratu. V listopadu roku 1967 se pokusila o sebevraždu, když se dozvěděla o smrti letitého přítele, herce Charlese Bickforda. Byla nalezena na pláži v Malibu, odkud ji v kómatu převezli do nemocnice. S druhým manželem měla dceru Mary Jennifer Selznickovou (1954–1976), která ukončila život skokem z dvacátého patra výškové budovy v Los Angeles. To byla další rána pro oscarovou herečku. Také proto se začala zajímat o duševní choroby a v roce 1980 založila nadaci na pomoc postiženým.

V květnu 1971 se provdala potřetí, tentokrát za multimilionáře, sběratele umění a filantropa Nortona Simona, jehož syn spáchal sebevraždu v roce 1969. Se Simonem byla až do jeho skonu v červnu 1993. Pracovala jako ředitelka v Muzeu Nortona Simona.

Prodělala rakovinu prsu.

Zbytek života strávila Jennifer Jonesová se svým synem v Malibu, kde si užívala odpočinku. Nepodávala žádné rozhovory. Zemřela ve věku 90 let 17. prosince 2009[8]. Její tělo bylo zpopelněno[9].

• 1944 Herečka v hlavní roli - Píseň o Bernadettě (cena)
• 1945 Herečka ve vedlejší roli - Když jsi odešel (nominace)
• 1946 Herečka v hlavní roli - Milostné dopisy (nominace)
• 1947 Herečka v hlavní roli - Souboj na slunci (nominace)
• 1956 Herečka v hlavní roli - Je krásné lásku dát (nominace)

• 1944 Herečka v hlavní roli - Píseň o Bernadettě (cena)
• 1975 Herečka ve vedlejší roli - Skleněné peklo (nominace)

OSBORNE, Robert A. 80 years of the Oscars. New York: Abbeville Press Publishers, 2008. 440 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7892-0992-4. (anglicky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jennifer Jonesová na Wikimedia Commons
• Osoba Jennifer Jonesová ve Wikicitátech
• Jennifer Jonesová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Jennifer Jonesová ve Filmové databázi
• Jennifer Jonesová v Internet Movie Database (anglicky)
• (anglicky) http://www.tcm.com/tcmdb/person/96480%7C81471/Jennifer-Jones/