Jehošua Kohen

V roce 1944 se triumvirát Lechi rozhodl nechat zavraždit bývalého britského ministra kolonií lorda Moyna. Atentátníky Elijahu Bejt Curiho a Elijahu Chakima vybíral sám Šamir, podle něhož Moyne podporoval blízkovýchodní arabskou federaci a byl antisemitou podporujícím rasové teorie, podle nichž byli Arabové rasově nadřazeni Židům.[6] Kohenovým úkolem bylo oba atentátníky na misi připravil, kvůli čemuž odjel z Tel Avivu do Jeruzaléma, kde vedl jejich dvoutýdenní výcvik.[7] Po atentátu se Kohen stal v rámci Lechi „legendou“[8] a na jeho hlavu byla Brity opět vypsána odměna.[9]

Po Moyneho vraždě se Kohen podílel na plánování atentátu na britského vysokého komisaře Harolda MacMichaela, která však nevyšel. Krátce na to byl Kohen dopaden Brity, kteří jej internovali v detenčních táborech v Africe. Propuštěn byl společně s dalšími vězněnými 6. července 1948 v reakci na vyhlášení izraelské nezávislosti.[3]

Folke Bernadotte

V roce 1948 se triumvirát Lechi rozhodl pro zabití švédského diplomata a vyslance Organizace spojených národů pro Blízký východ hraběte Folke Bernadotta, který se jménem OSN pokoušel mezi izraelskou a arabskou stranou první arabsko-izraelské války vyjednat mír.[10] Plánování celého atentátu dostal na starosti Jehošua Zetler, zatímco jeho provedení připadlo na Kohena, který si k sobě vybral dva dlouholeté členy Lechi: Jicchaka Ben Mošeho a Avrahama Steinberga.[11]

Výcvik svého týmu Kohen zahájil v srpnu 1948 v západním Jeruzalémě a jeho součástí byl nácvik použití zbraní a různých taktik.[12] Při plánování útoku se Zetler s Kohenem rozhodli, že k útoku dojde na úzké silnici v jeruzalémské čtvrti Katamon, a že při něm bude Bernadotteho konvoji zablokována cesta jeepem.[13]

K samotnému atentátu došlo 17. září 1948. V 17.00 zablokoval jeep podle plánu konvoji silnici a Ben Moše a Steinberg zahájili palbu na pneumatiky Bernadotteho vozidla. Kohen vypálil dovnitř automobilu dávku ze samopalu MP40 a zabil tak Bernadotteho a jeho pobočníka Andre Serota.[1]

Na atentát rázně a okamžitě reagovala izraelská prozatímní vláda, v čele s premiérem Davidem Ben Gurionem. Lechi byla prohlášena teroristickou organizací[14] a Ben Gurion rozkázal zatknout všechny její vůdce, zabavit veškeré její zbraně a zastřelit každého, kdo by se bránil. Podle britského historika Martina Gilberta znamenalo zabití Bernadotteho „konec jakékoli tolerance židovských podzemních aktivit.“[15] Nikdo z osob zodpovědných za Bernardotteho vraždu však nebyl nikdy souzen[14] a izraelská vláda nakonec udělila všem členům Lechi amnestii.[16]

V roce 1952 patřil Kohen mezi zakladatele jihoizraelského kibucu Sde Boker. Ten si o čtyři roky později vybral za svůj domov tehdejší izraelský premiér Ben Gurion. Kohen se stal jeho neoficiálním bodyguardem a důvěrníkem a oba se velmi sblížili.[17] Podle článku amerického deníku The New York Times z roku 1964 byl Kohen Ben Gurionovým „nejbližším společníkem.“[18] Mimo to též působil jako šéf bezpečnosti kibucu.[19]

Kohenovo zapojení do Bernadotteho vraždy bylo předmětem dlouholetých spekulací, avšak za jeho života nebylo nikdy potvrzeno. Izraelský historik Micha'el Bar Zohar řadu let tvrdil, že se Kohen se svou rolí na atentátu doznal Ben Gurionovi, avšak tuto skutečnost Kohen veřejně nikdy nepřiznal.[19]

Kohen zemřel roku 1986 na infarkt myokardu v kibucu Sde Boker.[19] O dva roky později se někdejší členové Lechi, kteří se na útoku podíleli, Jehošua Zetler a Mešulam Markover, veřejně doznali ze svého podílu na atentátu a potvrdili, že Bernadotteho zavraždil Kohen.[20][21]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yehoshua Cohen na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jehošua Kohen na Wikimedia Commons
• (hebrejsky) Boker.org.il – Jehošua Kohen