Elijahu Bejt Curi

Narodil se v Tel Avivu a studoval na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Vstoupil do Irgunu, ale později organizaci opustil a stal se členem Lechi.

Dne 6. listopadu 1944 společně s Elijahu Chakimem zavraždili lorda Moyna v egyptské Káhiře. Bezprostředně poté byli chyceni a souzeni v procesu před vojenským soudem. U soudu Bejt Curi pronesl rozhodnou nacionalistickou řeč, která byla inspirována kanaánským hnutím v Palestině:[1]

„Neuznáváme anglické právo dát nám Palestinu nebo si ji od nás vzít. Dovolte mi abych soudu objasnil: mé ideje nejsou sionistické ideje. My nebojujeme o zachování Balfourovy deklarace. Nebojujeme kvůli Národní domovině. My bojujeme za naši svobodu. V naší zemi vládne cizí mocnost.“[2]

Odsoudil své soudce a prohlásil se za příslušníka utlačovaného lidu, bojujícího proti kolonialistické okupaci. I když si díky tomu získal značnou podporu mezi egyptskou veřejností, byl spolu s Chakimem odsouzen k trestu smrti. Oba byli 22. března 1945 oběšeni na šibenici, zpívajíce Hatikvu, sionistickou (od roku 1948 izraelskou) hymnu.[3]

V roce 1975 předal Egypt jejich ostatky Izraeli, výměnou za 20 Arabů, kteří byli v Izraeli vězněni jako teroristé nebo špioni.[4] Oba byli pohřbeni na národním hřbitově na Herzlově hoře v Jeruzalémě se všemi vojenskými poctami. V prosinci 1982 byla na jeho počest vydána poštovní známka o nominální hodnotě 3 šekelů, a to v rámci série známek věnovaných dvaceti „mučedníkům boje za izraelskou nezávislost“.[5]