Jean-Marie Lustiger

Aaron Lustiger se narodil 17. září 1926 Charlesovi and Gisèle Lustigerovým. Oba jeho rodiče byli Židé, ovšem bez vřelejšího vztahu k židovské víře. V roce 1940 konvertoval ke katolicismu, nechal se pokřtít a přijal jméno Jean-Marie. I nadále však vedle něj používal své židovské jméno Aaron. Spolu s otcem a sestrou uprchl před nacisty do neokupované části Francie, matka, která v Paříži dohlížela na rodinný obchod, byla v roce 1942 nacisty odvlečena do vyhlazovacího tábora u Osvětimi, kde v roce 1943 zemřela.

Zbytek rodiny se po válce vrátil do Paříže, Lustigerův otec se zde neúspěšně pokusil anulovat jeho křest a přemluvit syna k návratu k judaismu. Ukázalo se, že křest pro něj nebyl jen formálním krokem chránícím ho před nacisty - poté, co v roce 1946 dokončil studium literatury na Sorboně, vstoupil do kněžského semináře bratří karmelitánů a poté na Institut Catholique de Paris. Kněžské svěcení přijal 17. dubna 1954. Působil poté především jako duchovní v akademickém a studentském prostředí. Od roku 1969 byl proboštem farnosti svaté Jany de Chantal v Paříži.

Jean-Marie Lustiger (1987)

Dne 10. listopadu 1979 byl jmenován biskupem Orléansu, biskupské svěcení mu udělil 8. prosince téhož roku kardinál François Marty, tehdejší pařížský arcibiskup. Poté, co jeho světitel dovršil kanonický věk a odešel na odpočinek, se stal (v roce 1981) arcibiskupem v Paříži. Kardinálem ho jmenoval papež Jan Pavel II. 2. února 1983. Reprezentoval papeže mj. na připomínce šedesátého výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim. V červnu 1995 se stal členem Francouzské akademie. Na funkci pařížského arcibiskupa rezignoval v roce 2005, jeho nástupcem se stal André Vingt-Trois.

• velkostuha Národního řádu cedru – Libanon[1]
• velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 5. srpna 1998[1][2]

• Sermons d’un curé de Paris (1978)
• Pain de vie et peuple de Dieu (1981)
• Osez croire (1985)
• Osez vivre (1985)
• Premiers pas dans la prière (1986)
• Prenez place au cœur de l’Église (1986)
• Six sermons aux élus de la Nation, 1981-1986 (1987)
• Le Choix de Dieu. Entretiens avec Jean-Louis Missika et Dominique Wolton (1987)
• La Messe (1988)
• Dieu merci, les droits de l’homme (1990)
• Le Sacrement de l’onction des malades (1990)
• Le Saint-Ayoul de Jeanclos (in collaboration with Alain Peyrefitte, 1990)
• Nous avons rendez-vous avec l’Europe (1991)
• Dare to rejoice (American compilation) (1991)
• Petites paroles de nuit de Noël (1992)
• Devenez dignes de la condition humaine (1995)
• Le Baptême de votre enfant (1997)
• Soyez heureux (1997)
• Pour l'Europe, un nouvel art de vivre (1999)
• Les prêtres que Dieu donne (2000)
• Comme Dieu vous aime. Un pèlerinage à Jérusalem, Rome et Lourdes (2001)
• La Promesse (2002)
• Comment Dieu ouvre la porte de la foi (2004)