Jean-Baptiste de Belloy

Jean-Baptiste de Belloy se narodil v roce 1709 na konci vlády Ludvíka XIV. a nastupující doby regentství ve Francii. V roce 1737 dokončil studium teologie na Pařížské univerzitě. Stal se generálním vikářem v Gèvres a arcijáhnem v tamní katedrále. V roce 1751 byl jmenován biskupem v diecézi Glandèves ve městě Entrevaux a roku 1755 biskupem marseillské diecéze. V červenci 1790 Národní shromáždění rozpustilo diecézi a biskup se odebral do Chambly, kde zůstal během kritických let Francouzské revoluce, a kde kolem roku 1800 vynalezl ruční presovač na kávu.

Když v roce 1801 papež rozhodl, aby francouzští biskupové nabídli své demise pro snazší uzavření konkordátu, Jean-Baptiste de Belloy tak učinil jako první a jeho příklad měl vliv i na ostatní biskupy. Napoleon Bonaparte jej v roce 1802 jmenoval arcibiskupem v Paříži, ačkoliv byl už devadesátiletý. Napoleon byl s jeho činností natolik spokojen, že jej rovněž ve stejném roce jmenoval senátorem. Papež Pius VII. jej dne 17. ledna 1803 jmenoval kardinálem s titulem kardinál-kněz u kostela San Giovanni a Porta Latina. V roce 1804 získal Řád čestné legie a v roce 1808 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem hraběte.

Zemřel ve svých 98 letech a byl pohřben v katedrále Notre-Dame.