Jawa Minor

Vývoj tohoto vozu začal roku 1935, o dva roky později začala sériová výroba. Byl to nejčastěji dvoudveřový čtyřmístný uzavřený vůz nebo i kabriolet, popř. dvoumístný roadster (s dvěma nouzovými sedadly vzadu). Motor byl dvoudobý řadový dvouválec uložený vpředu (podélně za přední nápravou). Měl výkon 14 kW (19 koní) a objem válců 616 cm³. Podobně jako u typu Jawa 700 se motory a podvozky vyráběly v mateřském závodě v Praze Nuslích, karoserie v závodě Kvasiny a kompletace vozu byla prováděna v závodě Týnec nad Sázavou - Brodce.[2]

První vozy byly vyrobeny v září 1937 v armádní úpravě pro soutěž Kolem Malé dohody, ale oficiální představení se odehrálo o měsíc později na pražské XXVII. mezinárodní výstavě automobilů v říjnu 1937 ve stánku č. 49 v levém křídle Průmyslového paláce.[3] Pro potřeby československé armády bylo vyrobeno přibližně 400 vozů ve speciální vojenské verzi.[4]

Za druhé světové války byl vývoj osobních automobilů zakázán. Přesto v Jawě v utajení pokračovali pod vedením Ing. Rudolfa Vykoukala na přípravě druhé verze Minoru. Motor včetně převodovky byl otočen před přední nápravu a byl u něj změněn směr otáčení, převodovka byla čtyřstupňová (3. st. přímý záběr, 4. st. rychloběh v trvalém záběru ozubených kol, přepínání 3. a 4. posuvníkem se zubovými spojkami), brzdy byly změněny na kapalinové. Zcela jiná byla i karoserie – mj. i prostornější – a jiné zavěšení zadních kol.

Po válce se tento vůz od roku 1946 dočkal sériové výroby, ovšem ne jako Jawa Minor II, ale z obchodně strategických důvodů jako Aero Minor a v zestátněném automobilovém průmyslu také mimo firmu Jawa, která od té doby směla vyrábět pouze motocykly. Tímto vozem řada vyráběných vozů značky Jawa počátkem roku 1951 tedy končí. Sice byly vyvíjeny i další vozy, např. Minor III, ale k jejich sériové výrobě nedošlo.

Jawa Minor, roadster (1937)

Motor byl dvoudobý, řadový dvouválec (R2) o vrtání 70 mm a zdvihu 80 mm s objemem válců 615,75 cm³. Měl tzv. vratné vyplachování (pat. dr. Schnürle) a byl uložen podélně před přední nápravou. Tento systém vratného vyplachování dovoloval použití plochých pístů (z hliníkové slitiny) bez deflektorů. Blok válců měl snímatelnou hlavu a byl odlit ze šedé litiny.[5]

Horizontální karburátor Solex se sytičem používal benzín s olejem v poměru 1:25. Palivo bylo z nádrže o objemu 23 l, která byla umístěna vpředu pod kapotou, dopravováno ke karburátoru samospádem. Dynamo-bateriové zapalování Bosch 6V se dvěma cívkami a kapacitou baterie 60 Ah. Elektrický startér Bosch s nožním zasouváním pastorku.[6]

Chladič vodního, termosifonového chlazení byl umístěn přímo nad motorem. Nebyl použit větrák ani čerpadlo. Vodní plášť motoru spojovaly s chladičem hadice velkého průměru. Celé pohánění ústrojí včetně třístupňové převodovky (3+Z) a rozvodovky s diferenciálem bylo velmi kompaktní a ve voze zabíralo velmi malý prostor. Spojka byla jednolamelová, suchá, s tlumičem záběru.[5]

S kompresním poměrem 6:1 podával max. výkon 14,3 kW (19,5 k) při 3500 ot./min. Spotřeba paliva nepřekročila zpravidla 7,5 l/100 km a vůz dosahoval rychlosti až 95 km/h.[3]

Jawa Minor kabriolet (1937)

Podvozek (a motor) zkonstruoval ing. Rudolf Vykoukal (1905-1987).[2] Páteřový rám čtyřhranného profilu s nezávislým zavěšením všech čtyř kol byl vpředu rozvidlen pro uložení motoru. K odpružení obou dělených náprav sloužila listová, příčně uložená péra. Přední náprava měla vespod trojúhelníková ramena, horní část lichoběžníku zastávalo příčné listové péro. Zadní náprava byla kyvadlová, tvořená trubkovými polonápravami opět s horním příčným listovým perem. Přední polonápravy byly připojeny k páteři rámu prostřednictvím rozvidlení.[7]

Vůz měl přední náhon s kuželovým soukolím Gleason a čelním diferenciálem. Rozvodovka přední nápravy byla sešroubována s agregátem do bloku. Hřebenové, pravostranné řízení se samostatnými řídícími tyčemi.[6]

Vůz byl vybaven nožní a ruční brzdou. Nožní, mechanická s lanky působila na všechna kola, ruční rovněž mechanická s nezávislými lanky působila na zadní kola. Disková kola (16") byla upevněna na bubny čtyřmi maticemi a byla "obuta" pneumatikami o rozměru 4,75–16.[1]

Kvasinský karosář Zdeněk Kejval obdařil vůz půvabnými, decentně elegantními tvary.[1] Základní verzí byla čtyřmístná (2 dospělí a 2 děti) dvoudvéřová limuzína (tudor) a jako otevřená dvoumístná karoserie (roadster). Také byl Minor vyráběn jako otevřený čtyřsedadlový vůz se stahovací střechou (kabriolet). Ve verzi kabriolet z karosárny Sodomka z Vysokého Mýta mělo být vyrobeno pouze 26 vozů.[8] Vedle těchto verzí pak byl vyráběn i armádní kabriolet.[9]

Dřevěná kostra byla potažena ocelovým plechem. Pravostranné řízení. Páka řazení byla umístěna na přístrojové desce. Tudor měl zaoblený prostorný kufr a byl vcelku s karoserií. Přístup do něj byl pouze zevnitř vozu, po odklopení zadního opěradla. Hmotnost automobilu se podle typu karoserie pohybovala lehce nad 600 kg.[6]

Na podzim 1938 byla představena nová verze Minoru. Rozvor u tudoru byl prodloužen na 2410 mm, dostal prostornější karoserii o délce 3600 mm a výšce 1400 mm. Hmotnost vozu se zvýšila na 690 kg.[1] Modernizován byl i systém ovládání vozu, několik automobilů bylo již vybaveno levostranným řízením.

Kabriolet byl před válkou nabízen za 16950 Kč, tudor-limuzína za 17950 Kč a sportovní roadster s koženým čalouněním za 19500 Kč.[3] Vozy mimo roadsteru nebyly vybaveny předním nárazníkem, ten se montoval na tudor a kabriolet za příplatek.[1] Do roku 1940 bylo vyrobeno 1990 Minorů (zhruba 400 kusů pro československou armádu)[4] a po válce z ukrytých komponentů bylo sestaveno ještě 710 automobilů Jawa Minor. Ty však byly po válce prodávány za 35500 Kč.[7] Během let 1937 až 1947 bylo vyrobeno téměř 2700 vozů Jawa Minor.[9]

Jawa Minory po návratu z cesty severní Afrikou (únor 1939)

Tyto automobily se úspěšně prosazovaly i v náročných podmínkách evropských soutěží, jako byly např. Rallye Monte Carlo (1939) a Soutěž kolem Malé dohody (1937).

Tři vozy v armádní úpravě se zúčastnily 12.-19. září 1937 v branné motoristické soutěži kolem Malé dohody, která vedla z Prahy přes Bratislavu, Užhorod a Bukurešť do Bělehradu. K soutěži pod protektorátem Dr. Edvarda Beneše, jeho veličenstva Carola II. a Jeho Královské Výsosti prince Pavla Karađorđeviće bylo přihlášeno 88 automobilů, 10 sidecarů a 55 motocyklů.[10] Mezi mnoha desítkami i silných strojů obsadil Minor posádky ing. Krátký - L. Turek v celkovém pořadí 3. místo.[3] V třídě do 750 cm³ obsadili prvá dvě místa jezdci na Minorech v pořadí 1. por. ing. Krátký a 2. rtm. Hokeš (celkově 12.). Celkovým vítězem soutěže se stal Zdeněk Pohl na voze Škoda Popular Sport Monte Carlo (typ 909) a v motocyklech Bednář na stroji Jawa.[11]

Absolutním vítězem II. cílové jízdy k jarnímu vzorkovému veletrhu do Prahy se v březnu 1938 stal závodník Ladislav Turek na voze Jawa Minor.[12] V červnu 1938 v soutěži 500 kilometrů slovenských v automobilech do 1100 cm³ zvítězil v juniorech jezdec Sova.[13] V létě 1938 vykonal dálkovou jízdu s tímto automobilem cestovatel A. Tůma (redaktor Motor-Revue) s dr. Vlad. Pohoreckým z Prahy do Bagdádu. Pravidelné sloupky reportáží z této cesty uveřejňovaly Národní listy.[14]

V lednu 1939 Antonín Vitvar dojel z Athén do cíle Rallye Monte Carlo bez trestných bodů na 8. místě ve třídě do 750 cm³,[15] přičemž s limuzínou Minor rovněž získal první cenu v "soutěži pohodlí" (Concours de Confort).[16] V celkovém pořadí na 18. Rallye Automobile de Monte-Carlo posádka A. Vitvar - Jaroslav Musil obsadila 84. místo.[17] Další dálkovou jízdu přes severní Afriku uskutečnily dva červeně vybarvené Minory počátkem roku 1939. Vzdálenost 7530 km z Prahy přes Alžír, Saharu, Tripolis, Syrakusy, Neapol a Řím zpět do Prahy odřídili Vladislav Forejt-Alan a tov. Václav Jelínek.[18] V pohnutém březnu 1939 zvítězila Fanny Kronbauerová se svým manželem jako spolujezdcem a mechanikem za Česko-Slovensko na Minoru v dámské, mezinárodní pětietapové soutěži automobilů na trati Paříž-Verdun-Štrasburk- Lausanne-Ženeva-Marseille-Saint Raphaël u Fréjus. Po vítězství v třídě do 750 cm³ i v absolutním pořadí v závodě dlouhém 1465 km se do Prahy vrátila se 4 poháry 20. března - ale už do Protektorátu.[19]

Četné úspěchy v soutěžích elegance svědčí o tom, že se automobil Jawa Minor opravdu líbil. Na Concours d'Élegance konaný v Mariánských Lázních počátkem srpna 1938 získal Minor "cenu obecenstva" a vavřínový věnec. Navíc v kategorii vozů s cenou do 25000 Kč získal roadster Minor I. cenu a stříbrnou plaketu a limuzína Minor v kategorii cen vozů do 22000 Kč získala I. cenu a zlatou plaketu.[20] Roadster Jawa Minor získal koncem srpna 1938 v lázních Luhačovicích při Concours ď Élegance v kategorií vozů s cenami do Kč 25000 Kč I. cenu a stříbrnou plaketu a jako nejlacinější a nejhezčí sportovní vůz čs. výroby získal i pohár.[21] Při předvádění na Concours d'Élegance v lázních Luhačovicích dosáhl mimořádných úspěchů, kdy získal dvě prvé ceny a dvě stříbrné plakety, jednu druhou cenu a jednu zlatou plaketu v kategorii, v níž byly zařazeny vozy až do prodejní ceny 25 000 Kč. Ve IV. soutěži krásných automobilů v lázních Bohdanči získal nejvyšší uznání počtem 254 bodů, za což byl oceněn vůz i majitel Budlovský čestnou cenou.[22] V rámci mezinárodní výstavy automobilů v Bělehradě, které se v dubnu 1939 zúčastnila i společnost Jawa, prostřednictvím svého zástupce v Jugoslávii, byla uspořádána soutěž elegance automobilů, v níž se úspěšně umístily vozy Jawa Minor. Prvou cenu ve třídě sport, vozů získal sportovní dvousedadlový roadster, druhou cenu v zavřených vozech získala limuzína Jawa Minor.[23]

• 
  Jawa Minor, tudor, 1939 (Legendy 2019)
• 
  Jawa Minor, tudor, 1939 (1000 mil 2019)
• 
  Jawa Minor roadster 1938 (1000 mil 2019)
• 
  Jawa Minor, roadster 1938 (1000 mil 2019)
• 
  Jawa Minor (Muzeum dopravy Bratislava)
• 
  Jawa Minor, roadster (1938)
• 
  Jawa Minor, interier vozu (Classic Moto Show 2013)
• 
  Jawa Minor roadster 1938 (1000 mil 2019)
• 
  Jawa Minor, exponát ve Vojenském technickém muzeu Lešany (2021)
• 
  Jawa Minor s levostranným řízením
• 
  Jawa Minor (1946), Veteran Arena Olomouc (2021)
• 
  Jawa Minor (1946) s levostranným řízením