Jawa Minor
Jawa Minor (Jawa 600) byl druhý automobil značky Jawa, který vyráběla společnost Zbrojovka Ing. F. Janeček Praha-Nusle II. na Zelené lišce.[1] Automobil zkonstruovali ing. Rudolf Vykoukal (motor, podvozek) a Zdeněk Kejval (karoserie), kteří do Jawy přešli z továrny Praga.
Jawa Minor | |
---|---|
Jawa Minor (1937–1946) | |
Výrobce | Jawa |
Roky produkce | 1937–1940, 1945–1946 |
Předchůdce | Jawa 700 |
Nástupce | Aero Minor (Minor II) |
Karoserie | tudor |
Technické údaje | |
Délka | 3550 mm |
Šířka | 1350 mm |
Výška | 1360 mm |
Rozvor | 2350 mm |
Rozchod | 1050 mm |
Pohotovostní hmotnost | 710 kg |
Celková hmotnost | 1000 kg |
Objem nádrže | spádová, 23 |
Motor | |
Motor | dvoudobý, řadový, dvouválcový, 615,75 ccm, kompresní poměr 1:6, chlazený vodou, 14 kW / 3500 ot./min |
Převodovky | |
Převodovka | třístupňová |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vznik a vývoj
Vývoj tohoto vozu začal roku 1935, o dva roky později začala sériová výroba. Byl to nejčastěji dvoudveřový čtyřmístný uzavřený vůz nebo i kabriolet, popř. dvoumístný roadster (s dvěma nouzovými sedadly vzadu). Motor byl dvoudobý řadový dvouválec uložený vpředu (podélně za přední nápravou). Měl výkon 14 kW (19 koní) a objem válců 616 cm³. Podobně jako u typu Jawa 700 se motory a podvozky vyráběly v mateřském závodě v Praze Nuslích, karoserie v závodě Kvasiny a kompletace vozu byla prováděna v závodě Týnec nad Sázavou - Brodce.[2]
První vozy byly vyrobeny v září 1937 v armádní úpravě pro soutěž Kolem Malé dohody, ale oficiální představení se odehrálo o měsíc později na pražské XXVII. mezinárodní výstavě automobilů v říjnu 1937 ve stánku č. 49 v levém křídle Průmyslového paláce.[3] Pro potřeby československé armády bylo vyrobeno přibližně 400 vozů ve speciální vojenské verzi.[4]
Za druhé světové války byl vývoj osobních automobilů zakázán. Přesto v Jawě v utajení pokračovali pod vedením Ing. Rudolfa Vykoukala na přípravě druhé verze Minoru. Motor včetně převodovky byl otočen před přední nápravu a byl u něj změněn směr otáčení, převodovka byla čtyřstupňová (3. st. přímý záběr, 4. st. rychloběh v trvalém záběru ozubených kol, přepínání 3. a 4. posuvníkem se zubovými spojkami), brzdy byly změněny na kapalinové. Zcela jiná byla i karoserie – mj. i prostornější – a jiné zavěšení zadních kol.
Po válce se tento vůz od roku 1946 dočkal sériové výroby, ovšem ne jako Jawa Minor II, ale z obchodně strategických důvodů jako Aero Minor a v zestátněném automobilovém průmyslu také mimo firmu Jawa, která od té doby směla vyrábět pouze motocykly. Tímto vozem řada vyráběných vozů značky Jawa počátkem roku 1951 tedy končí. Sice byly vyvíjeny i další vozy, např. Minor III, ale k jejich sériové výrobě nedošlo.
Motor
Motor byl dvoudobý, řadový dvouválec (R2) o vrtání 70 mm a zdvihu 80 mm s objemem válců 615,75 cm3. Měl tzv. vratné vyplachování (pat. dr. Schnürle) a byl uložen podélně před přední nápravou. Tento systém vratného vyplachování dovoloval použití plochých pístů (z hliníkové slitiny) bez deflektorů. Blok válců měl snímatelnou hlavu a byl odlit ze šedé litiny.[5]
Horizontální karburátor Solex se sytičem používal benzín s olejem v poměru 1:25. Palivo bylo z nádrže o objemu 23 l, která byla umístěna vpředu pod kapotou, dopravováno ke karburátoru samospádem. Dynamo-bateriové zapalování Bosch 6V se dvěma cívkami a kapacitou baterie 60 Ah. Elektrický startér Bosch s nožním zasouváním pastorku.[6]
Chladič vodního, termosifonového chlazení byl umístěn přímo nad motorem. Nebyl použit větrák ani čerpadlo. Vodní plášť motoru spojovaly s chladičem hadice velkého průměru. Celé pohánění ústrojí včetně třístupňové převodovky (3+Z) a rozvodovky s diferenciálem bylo velmi kompaktní a ve voze zabíralo velmi malý prostor. Spojka byla jednolamelová, suchá, s tlumičem záběru.[5]
S kompresním poměrem 6:1 podával max. výkon 14,3 kW (19,5 k) při 3500 ot./min. Spotřeba paliva nepřekročila zpravidla 7,5 l/100 km a vůz dosahoval rychlosti až 95 km/h.[3]
Podvozek
Podvozek (a motor) zkonstruoval ing. Rudolf Vykoukal (1905-1987).[2] Páteřový rám čtyřhranného profilu s nezávislým zavěšením všech čtyř kol byl vpředu rozvidlen pro uložení motoru. K odpružení obou dělených náprav sloužila listová, příčně uložená péra. Přední náprava měla vespod trojúhelníková ramena, horní část lichoběžníku zastávalo příčné listové péro. Zadní náprava byla kyvadlová, tvořená trubkovými polonápravami opět s horním příčným listovým perem. Přední polonápravy byly připojeny k páteři rámu prostřednictvím rozvidlení.[7]
Vůz měl přední náhon s kuželovým soukolím Gleason a čelním diferenciálem. Rozvodovka přední nápravy byla sešroubována s agregátem do bloku. Hřebenové, pravostranné řízení se samostatnými řídícími tyčemi.[6]
Vůz byl vybaven nožní a ruční brzdou. Nožní, mechanická s lanky působila na všechna kola, ruční rovněž mechanická s nezávislými lanky působila na zadní kola. Disková kola (16") byla upevněna na bubny čtyřmi maticemi a byla "obuta" pneumatikami o rozměru 4,75–16.[1]
Karoserie
Kvasinský karosář Zdeněk Kejval obdařil vůz půvabnými, decentně elegantními tvary.[1] Základní verzí byla čtyřmístná (2 dospělí a 2 děti) dvoudvéřová limuzína (tudor) a jako otevřená dvoumístná karoserie (roadster). Také byl Minor vyráběn jako otevřený čtyřsedadlový vůz se stahovací střechou (kabriolet). Ve verzi kabriolet z karosárny Sodomka z Vysokého Mýta mělo být vyrobeno pouze 26 vozů.[8] Vedle těchto verzí pak byl vyráběn i armádní kabriolet.[9]
Dřevěná kostra byla potažena ocelovým plechem. Pravostranné řízení. Páka řazení byla umístěna na přístrojové desce. Tudor měl zaoblený prostorný kufr a byl vcelku s karoserií. Přístup do něj byl pouze zevnitř vozu, po odklopení zadního opěradla. Hmotnost automobilu se podle typu karoserie pohybovala lehce nad 600 kg.[6]
Na podzim 1938 byla představena nová verze Minoru. Rozvor u tudoru byl prodloužen na 2410 mm, dostal prostornější karoserii o délce 3600 mm a výšce 1400 mm. Hmotnost vozu se zvýšila na 690 kg.[1] Modernizován byl i systém ovládání vozu, několik automobilů bylo již vybaveno levostranným řízením.
Kabriolet byl před válkou nabízen za 16950 Kč, tudor-limuzína za 17950 Kč a sportovní roadster s koženým čalouněním za 19500 Kč.[3] Vozy mimo roadsteru nebyly vybaveny předním nárazníkem, ten se montoval na tudor a kabriolet za příplatek.[1] Do roku 1940 bylo vyrobeno 1990 Minorů (zhruba 400 kusů pro československou armádu)[4] a po válce z ukrytých komponentů bylo sestaveno ještě 710 automobilů Jawa Minor. Ty však byly po válce prodávány za 35500 Kč.[7] Během let 1937 až 1947 bylo vyrobeno téměř 2700 vozů Jawa Minor.[9]
Sportovní úspěchy
Tyto automobily se úspěšně prosazovaly i v náročných podmínkách evropských soutěží, jako byly např. Rallye Monte Carlo (1939) a Soutěž kolem Malé dohody (1937).
Tři vozy v armádní úpravě se zúčastnily 12.-19. září 1937 v branné motoristické soutěži kolem Malé dohody, která vedla z Prahy přes Bratislavu, Užhorod a Bukurešť do Bělehradu. K soutěži pod protektorátem Dr. Edvarda Beneše, jeho veličenstva Carola II. a Jeho Královské Výsosti prince Pavla Karađorđeviće bylo přihlášeno 88 automobilů, 10 sidecarů a 55 motocyklů.[10] Mezi mnoha desítkami i silných strojů obsadil Minor posádky ing. Krátký - L. Turek v celkovém pořadí 3. místo.[3] V třídě do 750 cm³ obsadili prvá dvě místa jezdci na Minorech v pořadí 1. por. ing. Krátký a 2. rtm. Hokeš (celkově 12.). Celkovým vítězem soutěže se stal Zdeněk Pohl na voze Škoda Popular Sport Monte Carlo (typ 909) a v motocyklech Bednář na stroji Jawa.[11]
Absolutním vítězem II. cílové jízdy k jarnímu vzorkovému veletrhu do Prahy se v březnu 1938 stal závodník Ladislav Turek na voze Jawa Minor.[12] V červnu 1938 v soutěži 500 kilometrů slovenských v automobilech do 1100 cm³ zvítězil v juniorech jezdec Sova.[13] V létě 1938 vykonal dálkovou jízdu s tímto automobilem cestovatel A. Tůma (redaktor Motor-Revue) s dr. Vlad. Pohoreckým z Prahy do Bagdádu. Pravidelné sloupky reportáží z této cesty uveřejňovaly Národní listy.[14]
V lednu 1939 Antonín Vitvar dojel z Athén do cíle Rallye Monte Carlo bez trestných bodů na 8. místě ve třídě do 750 cm3,[15] přičemž s limuzínou Minor rovněž získal první cenu v "soutěži pohodlí" (Concours de Confort).[16] V celkovém pořadí na 18. Rallye Automobile de Monte-Carlo posádka A. Vitvar - Jaroslav Musil obsadila 84. místo.[17] Další dálkovou jízdu přes severní Afriku uskutečnily dva červeně vybarvené Minory počátkem roku 1939. Vzdálenost 7530 km z Prahy přes Alžír, Saharu, Tripolis, Syrakusy, Neapol a Řím zpět do Prahy odřídili Vladislav Forejt-Alan a tov. Václav Jelínek.[18] V pohnutém březnu 1939 zvítězila Fanny Kronbauerová se svým manželem jako spolujezdcem a mechanikem za Česko-Slovensko na Minoru v dámské, mezinárodní pětietapové soutěži automobilů na trati Paříž-Verdun-Štrasburk- Lausanne-Ženeva-Marseille-Saint Raphaël u Fréjus. Po vítězství v třídě do 750 cm³ i v absolutním pořadí v závodě dlouhém 1465 km se do Prahy vrátila se 4 poháry 20. března - ale už do Protektorátu.[19]
Četné úspěchy v soutěžích elegance svědčí o tom, že se automobil Jawa Minor opravdu líbil. Na Concours d'Élegance konaný v Mariánských Lázních počátkem srpna 1938 získal Minor "cenu obecenstva" a vavřínový věnec. Navíc v kategorii vozů s cenou do 25000 Kč získal roadster Minor I. cenu a stříbrnou plaketu a limuzína Minor v kategorii cen vozů do 22000 Kč získala I. cenu a zlatou plaketu.[20] Roadster Jawa Minor získal koncem srpna 1938 v lázních Luhačovicích při Concours ď Élegance v kategorií vozů s cenami do Kč 25000 Kč I. cenu a stříbrnou plaketu a jako nejlacinější a nejhezčí sportovní vůz čs. výroby získal i pohár.[21] Při předvádění na Concours d'Élegance v lázních Luhačovicích dosáhl mimořádných úspěchů, kdy získal dvě prvé ceny a dvě stříbrné plakety, jednu druhou cenu a jednu zlatou plaketu v kategorii, v níž byly zařazeny vozy až do prodejní ceny 25 000 Kč. Ve IV. soutěži krásných automobilů v lázních Bohdanči získal nejvyšší uznání počtem 254 bodů, za což byl oceněn vůz i majitel Budlovský čestnou cenou.[22] V rámci mezinárodní výstavy automobilů v Bělehradě, které se v dubnu 1939 zúčastnila i společnost Jawa, prostřednictvím svého zástupce v Jugoslávii, byla uspořádána soutěž elegance automobilů, v níž se úspěšně umístily vozy Jawa Minor. Prvou cenu ve třídě sport, vozů získal sportovní dvousedadlový roadster, druhou cenu v zavřených vozech získala limuzína Jawa Minor.[23]
Galerie
- Jawa Minor, tudor, 1939 (Legendy 2019)
- Jawa Minor, tudor, 1939 (1000 mil 2019)
- Jawa Minor roadster 1938 (1000 mil 2019)
- Jawa Minor, roadster 1938 (1000 mil 2019)
- Jawa Minor (Muzeum dopravy Bratislava)
- Jawa Minor, roadster (1938)
- Jawa Minor, interier vozu (Classic Moto Show 2013)
- Jawa Minor roadster 1938 (1000 mil 2019)
- Jawa Minor, exponát ve Vojenském technickém muzeu Lešany (2021)
- Jawa Minor s levostranným řízením
- Jawa Minor (1946), Veteran Arena Olomouc (2021)
- Jawa Minor (1946) s levostranným řízením
Odkazy
Reference
- TUČEK, Jan. Auta první republiky (1918-1938). 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2017. 356 s. ISBN 978-80-271-0466-6. S. 223–226.
- ŠUMAN-HREBLAY, Marián. Dvě století českých automobilů. 1. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros Media, 2015. 160 s. ISBN 978-80-264-0716-4. S. 54--55, 128–129.
- FOREJT, Alan. Pražský autosalon se představuje. Národní listy. 1937-10-17, roč. 77, čís. 285, s. 15–16.
- Popis exponátu Jawa Minor, Vojenské technické muzeum, Lešany, 2021
- Jawa Minor. Auto. 1937-10-16, roč. 19, čís. 12, s. I, 243, 245. Dostupné online.
- Příručka JAWA - MINOR [online]. Praha - Nusle II: Zbrojovka Ing. F. Janeček, květen 1939 [cit. 2020-11-29]. Dostupné online.
- ŠUMAN-HREBLAY. Encyklopedie automobilů. 1. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros Media, 2018. 272 s. ISBN 978-80-264-1852-8. S. 67–71.
- -, idh. Kabriolet Jawa Minor za 700 000 Kč: Vyrobeno jich bylo jen 26! [online]. Praha: CZECH NEWS CENTER, 2017-09-11 [cit. 2020-11-29]. Dostupné online.
- PAVLŮSEK, Ondřej. Jawa na čtyřech kolech: Slavná značka nevyráběla jen motorky! [online]. Praha: CZECH NEWS CENTER, 2017-04-03 [cit. 2020-11-29]. Dostupné online.
- JELÍNEK, Karel. Malou dohodou. Národní listy. 1937-09-05, roč. 77, čís. 243, s. 12. Dostupné online.
- FOREJT-ALAN, Vladimír. Soutěž Malou dohodou ukončena. Pondělí Národních listů a Národa. 1937-09-20, roč. 77, čís. 38, s. 5. Dostupné online.
- Gymkhana na Veletrhu. Pondělí Národních listů a Národa. 1938-03-21, roč. 78, čís. 12, s. 5. Dostupné online.
- FOREJT, Alan. 500 kilometrů slovenských. Národní listy. 1938-06-28, roč. 78, čís. 176, s. 6. Dostupné online.
- TŮMA, A. Z Prahy do Bagdadu. Národní listy. 1938-07-21, roč. 78, čís. 198, s. 6. Dostupné online.
- KRÁL, Zdeněk. Motorismus v srdci Evropy. 1. vyd. Čestlice: REBO International CZ, 2015. 304 s. ISBN 978-80-255-0987-6. S. 150–152.
- A přece vítězství čs. vozů v Monte Carlo. Národní listy. 1939-01-27, roč. 79, čís. 27, s. 4. Dostupné online.
- WOJTAN, Mirek. 18. Rallye Monte-Carlo [online]. ewrc-results.com, 2017-12-22 [cit. 2020-11-28]. Dostupné online.
- FOREJT, Alan. Jak se jezdí po Africe. Národní listy. 1939-02-12, roč. 79, čís. 43, s. 14. Dostupné online.
- Krásné vítězství Kronbauerové v St. Raphaelu. Národní listy. 1939-03-18, roč. 79, čís. 77, s. 4. Dostupné online.
- JAWA MINOR - vítězný vůz při hlasování obecenstva. Národní listy. 1938-08-28, roč. 78, čís. 235, s. 5. Dostupné online.
- Roadster Jawa-Minor. Letem světem. 1938-08-30, roč. 12, čís. 47, s. 4. Dostupné online.
- Councours elegance v Bohdanči. Pondělí Národních listů a Národa. 1938-07-11, roč. 78, čís. 28, s. 6. Dostupné online.
- V rámci mezinárodní výstavy automobilů v Bělehradě. Auto. Duben 1939, roč. 21, čís. 4, s. 65. Dostupné online.
Související články
Literatura
- KUBA, Adolf. Automobil v srdci Evropy, Praha: NADAS 1986, s. 312, obr. 216, S. 172-177
- MINAŘÍK, Stanislav: Automobily 1885/1940, NADAS, Praha, 1980, 175 s.
- PROCHÁZKA Hubert, MARTOF Jan: Automobily Aero, Jawa, Walter, Wikov, "Z" (1905-1946), Computer Press, a.s., Brno, 2009, 176 s., ISBN 978-80-251-1940-2
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jawa Minor na Wikimedia Commons
- JAWA - MINOR na motomuseum-hostalek.cz
- Jawa 600 Minor (1939) na eurooltimers.com
- Jawa Minor na auta5p.eu
- Jawa Minor 600 cm³ na YouTube.com
- Krásky na kolech ve výstavě Retro na YouTube.com