Jarsanismus

Jarsanismus či Ahl-e Hakk (kurdsky یارسان Yarsan, persky اهل حق‎ Ahl-e Haqq, „lid Pravdy“)[1] je synkretické náboženství, které bylo založeno ve 14. století v západním Íránu sultánem Sahakem. Celkem má asi 1 000 000 vyznavačů, kteří žijí v západním Íránu a v Iráku a kteří jsou převážně etničtí Kurdové, ačkoli existují i menší skupiny vyznavačů tohoto učení z řad Peršanů, Loriů, Azerů a Arabů. V Iráku jsou příslušníci tohoto náboženství také nazýváni Kaka'i.

Jarsanští muži v Sulajmáníji v Iráckém Kurdistánu. Obraz v pozadí obsahuje jarsanskou náboženskou symboliku.

Náboženské texty jsou převážně psány v gorani (jednom z kurdských jazyků), ale málo jarsanů tento jazyk ovládá a namísto toho používají jiné kurdské jazyky, např. sorání. Nejvýznamnější náboženskou knihou je Kalâm-e Saranjâm (Sarandžám).

Jarsanismus byl zčásti ovlivněn zoroastrismem a Islámem. Islámské období je řazeno jako druhý cyklus božského zjevení, v jehož čele stojí Alí ibn Abí Tálib. Vliv zoroastrismu je patrný v sedmi „vládcích temnot", kteří byli v druhém cyklu inkarnovaní jako: Abú Bakr, Umar, Usmán, Talha, Zubajr, Rahmán a Mu'ávija. Podobný je i dualismus, kdy jarsanové věří, že se vesmír skládá ze dvou světů: vnitřního (Bátiní) a vnějšího (Záhirí), z nichž každý má vlastní řád. Patrné jsou některé analogie se sektou jezídů (obě náboženství obsahují sedm andělů atd.) Hlavním náboženským obřadem je džam (z arabského slova pro „shromáždění“), kde hrají ústřední roli modlitby, hudba a posvátné texty (kalám – arabsky „řeč“, „promluva“), stejně jako sdílení posvěceného pokrmu, jímž často bývá maso obětního zvířete. Vyskytuje se i zimní slavnost připomínající narození sultána Sahaka.[1]