Jaroslav Zdeněk

Narodil se v rodině správce Zemské porodnice v Praze. V dětství osiřel a vyrůstal v rodině svého strýce, prof. Josefa Wenziga. V roce 1848 začal studovat na gymnáziu, ale pro nechuť učit se latinsky po třech letech studia zanechal a začal navštěvovat reálku. V letech 1957–1960 studoval pražskou polytechniku. Již během studia veřejně přednášel o zeměpisných a astronomických tématech.

Pracoval nejdřív jako suplent na pražské německé reálce. V roce 1864 složil zkoušku způsobilosti pro vyučování deskriptivní geometrie a strojnictví na reálných vyšších školách. Poté učil v letech 1865–1870 na německé reálce v Prachaticích. Vykonával zde rovněž funkci okresního školního inspektora. Dne 24. října 1870 byl jmenován hlavním učitelem matematiky a zeměpisu na českém ústavu pro vzdělávání učitelů v Praze, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1905. Pedagogické činnosti se věnoval i nadále, ještě v roce 1922 vyučoval němčinu na Jiráskově gymnáziu v Praze.

Českou geografii reprezentoval na mezinárodním fóru, například na zeměpiských sjezdech v Německu. Je autorem či spoluautorem řady publikací, novinových článků a školních map.

Od založení Klubu českých turistů byl jeho členem. Od 2. ledna 1889 do 12. února 1890 byl též jeho předsedou. Během svého předsednictví založil Časopis Turistů.[2]

Na ustavující valné hromadě České astronomické společnosti dne 8. prosince 1917 byl aklamačně zvolen jejím prvním předsedou. Pro svůj věk a zdravotní problémy na funkci dne 9. února 1919 rezignoval.