Jaroslav Vlček (literární historik)

Narodil se v Banské Bystrici v rodině českého gymnazijního profesora a slovenské matky. Brzy po jeho narození se rodina odstěhovala do Prahy, kde Vlček absolvoval základní školu. Po smrti otce (1870) se s matkou vrátil do Banské Bystrice a tam roku 1878 na gymnáziu odmaturoval.

Poté odešel studovat Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy do Prahy. Stal se spoluzakladatelem a prvním předsedou studentského spolku Detvan. V roce 1882 nastoupil na místo středoškolského profesora v Brně, letech 1885–1908 učil v Praze na gymnáziu v Ječné. Roku 1901 se stal členem Královské české společnosti nauk a téhož roku byl jmenován profesorem českého jazyka na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.

Přispíval do mnoha časopisů, především literárními kritikami a literárněhistorickými pracemi (např. Světozor).

V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění[3] za slovenský klub (slovenští poslanci se dosud nedělili na stranické frakce).[4]

V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění za Slovenskou národní a rolnickou stranu,[5] která se roku 1922 sloučila do Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu a v senátu zasedal do roku 1925.[6]

Jeho dílo je velmi ovlivněno pozitivismem.

• Literatura na Slovensku, její vznik, rozvoj, význam a úspěchy (1881),
• Přehled dějin literatury české (1885),
• Dejiny literatúry slovenskej (1890),
• Dějiny české literatury (1892) – (1921) [7]
• Literatura česká devatenáctého století (1902) – (1907) [8] [9]
• První novočeská škola básnická (1896),
• Pavel Josef Šafařík (1896)
• Stručné dějiny literatury české (1905) – (1909) [10] [11]
• Nové kapitoly z dějin literatury české (1912) [12]
• Několik kapitolek z dějin naší slovesnosti (1912) [13]
• Čítanka pro VI. třídu středních škol (1935) – pro gymnasia, reálná a reformní reálná gymnasia [14]