Jaroslav Svoboda (výtvarník)

Pochází z rodiny brusiče skla. Do kontaktu se sklářskou tvorbou se dostal už v útlém věku, v brusičské dílně svého otce, který pracoval pro sklárnu Inwald Poděbradech.

"Byl to můj táta, který mě naučil brousit. A naučil jsem se od něj i určité píli a cílevědomosti. Všechno potom bylo opravdu umocněno až Břetislavem Novákem na škole v Železném Brodě, který byl mým dílenským učitelem. Já nikdy neuvažoval, že bych mohl dělat nějaký jiný obor. Zdálo se mi naprosto přirozené pokračovat v otcově snaze a touze."

V letech 1953 -1957 studoval průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodu, oddělení broušení skla. V letech 1966–1970 pak dále studoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

V letech 1966-1969 působil v Ateliéru broušení skla Ústředí uměleckých řemesel v Praze, zpočátku coby brusič, nakonec jako vedoucí brusičského ateliéru.

Na podzim 1969 se stal ředitelem sklárny ve Škrdlovicích, jejíž produkci udržel na vysoké úrovni a proměnil ji na významné centrum uměleckého sklářského řemesla. Působil zde do roku 1987.[3][4][5] V letech 1970, 1971, 1972, 1973, 1977, 1978, 1979, 1980 a 1983 zde uskutečnil sklářská sympozia, na něž navázalo Sklářské sympozium Vysočina v roce 2012.

Koncem 80. let 20. století vedl ateliér skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Někteří jeho tehdejší studenti (například Michal Machat) ho hodnotili s odstupem let jako exponenta KSČ dosazeného na školu bez větší autority a respektu ze strany studujících. Z vedení ateliéru odešel po sametové revoluci, kdy čelil kritice stávkového výboru studentů.[6]

Ve volbách roku 1986 zasedl za KSČ do Sněmovny lidu (volební obvod č. 108 - Žďár nad Sázavou, Jihomoravský kraj). Ve Federálním shromáždění setrval do počátku roku 1990, kdy rezignoval na mandát v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[7][8]

V roce 1990 založil vlastní sklárnu v Karlově u Žďáru nad Sázavou, když koupil objekt bývalé vesnické školy a přebudoval ho na sklářskou dílnu (Sklářská huť AGS Jaroslav Svoboda).[3]

V budově dnešní sklárny byla do roku 1957 škola, poté obchod a následně objekt chátral. Zpustlou a zchátralou budovu bylo třeba kompletně opravit, včetně elektřiny a přivedení plynu. Nejprve byla vybudována pouze brusírna s prodejnou skla. V dubnu 1993 byl zahájen provoz na dvoupánvové peci. V devadesátých letech byl velký boom českého skla, obchodní partneři byli po celém světě od Japonka přes Singapur až po USA a pochopitelně i v celé Evropě a tuzemsku. Proto byla v květnu 1995 zahájena výstavba nové haly s šestipánvovou pecí, v níž již 29.11.1995 začala tavba. Na peci pracovalo čtrnáct mistrů sklářů a celkový počet zaměstnanců překročil stodvacet . Od roku 2001 postupně zákazníků ubývalo , i vlivem teroristického útoku v USA. Začalo propouštění zaměstnanců a snižování výroby. Ve velké hale je v současné době (2021) galerie a prodejna skla a výroba se přesunula na jednu malou jednopánvovou pec se třemi skláři a dvěma brusiči.

• 1971 1. cena v celostátní přehlídce uměleckého broušení skla, Praha
• 1975 Bavorská státní cena se zlatou medailí, Exempla Munich
• 1981 Zasloužilý umělec
• 1982 Zlatá medaile veletrh Bělehrad
• 1998 Cena Rudolfa II. a Franze Kafky
• 2014 Skleněná medaile Kraje Vysočina

• The Corning Museum of Glass – Corning, New York (USA)
• Museum Bellerive - Curych (Švýcarsko)
• Kunstammulungen der Veste – Coburg (Německo)
• Kunstsammlungen der Stadt Düsseldorf (Německo)
• Kunstmuseum für Kunst und Gewerbe – Hamburk (Německo)
• Glasmuseum Frauenau (Německo)
• Puškinovo muzeum - Moskva (Rusko)

• Národní galerie – Praha
• Uměleckoprůmyslové muzeum – Praha
• Moravská galerie – Brno
• Masarykova univerzita - Brno
• Muzeum skla a bižuterie – Jablonec nad Nisou
• Galerie Vysočiny – Jihlava
• Horácká galerie – Nové Město na Moravě
• Severočeské muzeum – Liberec
• Slezské muzeum – Opava
• Východočeské muzeum – Pardubice

• 1967 - 1. samostatná výstava v Gallery Primavera, Londýn
• Norimberg (Německo)
• Varšava (Polsko)
• Káhira (Egypt)
• Budapešť (Maďarsko)
• Coburg (Německo)
• Hamburg(Německo)
• Pula (Chorvatsko)
• Haag (Holandsko)
• Šanghaj (Čína)
• Roden (Holandsko)
• Tokio (Japonsko)
• Bratislava (Slovensko)
• Praha, Brno, Znojmo, Žďár nad Sázavou, Jihlava, Třebíč, Nové Město na Moravě, Český Krumlov, Hradec Králové, Opava