Jaroslav Skryja

Jaroslav Skryja (11. března 1895 Bohdalec27. října 1942 Věznice Plötzensee) byl český učitel, sokolský činovník a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.

Jaroslav Skryja
Narození11. března 1895
Bohdalec
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. října 1942
Věznice Plötzensee
Německá říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven gilotinou
Národnostčeská
Alma materUčitelský ústav Brno
Povoláníučitel
ChoťJosefa Ferinová
DětiMilan Skryja
RodičeJosef Skryja, Marie Dvořáková
Příbuznísedm sourozenců
člen Sokola
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Jaroslav Skryja se narodil 11. března 1895 v Bohdalci na žďársku v rodině místního hospodského Josefa Skryji a Marie rozené Dvořákové. Chodil do obecné školy v rodné vsi a ve Lhotě, poté do měšťanské školy v Bystřici nad Pernštejnem. Mezi lety 1910 a 1914 vystudoval učitelský ústav v Brně. Během první světové války bojoval na italské frontě, jako podezřelý z protihabsburského smýšlení byl vězněn. Po jejím skončení působil jako odborný učitel v Zastávce, menšinové škole v Kravařích, Dolních Kounicích, Líšni a Žabovřeskách. V roce 1922 se v Kravařích oženil s Josefou Ferinovou, rovněž učitelkou, manželům se narodil syn Milan. Jaroslav Skryja byl velmi aktivním činovníkem Sokola, pracoval v redakci časopisu Tyrš a byl členem Československého červeného kříže.

Titulní strana rozsudku Lidového soudního dvora

Protinacistický odboj

Po německé okupaci v březnu 1939 vstoupil do protinacistického odboje v řadách Obrany národa, kde působil jako okresní velitel Brno-venkov, osobně zakládal skupinu v okrese Ivančice. Po infiltraci organizace byl 13. prosince 1939 zatčen gestapem a to přímo při vyučování. Vězněn byl na Špilberku, Kounicových kolejích, Breslau, Wohlau a v berlínské věznici Alt-Moabit. Dne 9. června 1942 byl odsouzen k trestu smrti. Dle svědků původně neměl být odsouzen trestem nejvyšším, ale přímo během jednání si přitížil citací Františka Palackého Konal jsem svou povinnost a řídil jsem se slovy našeho velikého historika Františka Palackého, který řekl: Kdybych byl třeba z cikánského rodu a poslední jeho potomek, přece bych se přičinil, aby po mně zůstala aspoň čestná památka. Dne 27. října téhož roku popraven gilotinou ve věznici Plötzensee společně s dalšími brněnskými odbojovými spolupracovníky notářem Josefem Jarošem, profesorem Janem Uhrem a ředitelem brněnského rozhlasu Antonínem Slavíkem.

Pamětní deska Jaroslava Skryji v Bohdalci

Posmrtná ocenění

  • Jaroslav Skryja obdržel v roce 1946 in memoriam Československý válečný kříž 1939
  • Po Jaroslavu Skryjovi bylo v roce 1946 pojmenováno sokolské cvičiště v Dolních Kounicích
  • Po Jaroslavu Skryjovi byla v roce 1946 pojmenována ulice v brněnských Husovicích
  • Jaroslavu Skryjovi byla v roce 1967 v Dolních Kounicích Tovární ulici 128 odhalena pamětní deska
  • Jaroslavu Skryjovi byla v Bohdalci na rodném domě odhalena 29. září 2007 pamětní deska

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.