Jaroslav Musial

Pocházel z hornické rodiny. Po maturitě vstoupil do Arcibiskupského semináře v Olomouci, kam mu pomohl již tehdy významný kněz František Tomášek. Během druhé světové války byl totálně nasazen. V roce 1943 jej pod záminkou nacisté uvěznili, v roce 1944 jej propustili, během věznění musel přerušit školu, poté se vrátil na nucené práce.

V roce 1945 začal studovat Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po absolvování práv nastoupil na Vysokou školu báňskou v Ostravě.

Odmítl podepsat petici za nejvyšší trest pro Miladu Horákovou, krátkou dobu strávil ve vazební věznici. Po promoci se z něj stal báňský inženýr, ovšem nemohl sehnat práci a dostal umístěnku do Železnorudných dolů v Ejpovicích, poté jej přemístili do Mníšku pod Brdy. V letech 1952–1954 byl vězněm Státního soudu na Pankráci, nedokázali jej usvědčit z vlastizrady ani z ničeho jiného, a proto jej propustili, poté žádal o plnou rehabilitaci, ovšem dočkal se jí až v roce 1993.

V letech 1955–1970 pracoval jako báňský inženýr v Bílině, Duchcově a Záluží. Po začátku normalizace byl propuštěn, živil se jako kopáč, poté do roku 1982 pracoval jako zedník-šamotář v Poldi Kladno a později v košických Východoslovenských železárnách. Odmítli mu přiznat plný důchod, on se však pustil do soudního sporu, který vyhrál.

S manželkou Jiřinou vychoval syna Reného a dceru Marii.

V roce 1938 vstoupil do sociální demokracie, spolupracoval po roce 1945 na jejím obnovení. Odmítl vstoupit při sloučení stran do KSČ. V roce 1968 v dolech zakládali Klub angažovaných nestraníků a Klub politických vězňů K 231.

Po roce 1989 pomáhal obnovovat československou sociální demokracii. V roce 1990 byl vládou jmenován prvním přednostou okresního úřadu v Teplicích.

Ve volbách 1996 se stal členem horní komory českého Parlamentu, přestože jej v prvním kole porazil občanský demokrat Jaroslav Kubera v poměru 33,22 % ku 19,62 % hlasů. Ve druhém kole ovšem Musial obdržel 52,68 % všech platných hlasů a získal tento mandát.[3] Jako nejstarší senátor zvolený v historicky prvních volbách do Senátu svolal ustavující schůzi Senátu (konanou 18. prosince 1996) a také ji až do zvolení předsedy Senátu řídil.[4] V letech 1998–2000 působil jako místopředseda Senátu Parlamentu České republiky.[5] Ve volbách 2000 odmítl kandidovat.[6]

Dne 28. října 2000 mu Václav Havel udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.

Roku 2001 neúspěšně kandidoval do Rady České televize.[7] V roce 2005 vyhrál spor u Městského soudu v Praze s ministerstvem vnitra, jeho jméno muselo být odstraněno z oficiálního seznamu spolupracovníků StB, které uveřejnilo samo ministerstvo.[8] Později se angažoval v Konfederaci politických vězňů České republiky a Českého svazu bojovníků za svobodu.

V srpnu 2008 se stal členem nově vzniklého sdružení Přátelé Miloše Zemana.[9]

• Jaroslav Musial – profil na webu Senátu
• Před žádným režimem záda neohýbal
• ŠEVČÍK, Jan. Za JUDr. Jaroslavem Musialem. Farní zpravodaj Teplice. Září 2017, čís. 08, s. 9, 10. Dostupné online [cit. 2020-10-26].