Jaroslav Hofrichter

Mládí prožil v Plzni[4], vyučil se soustružníkem.[3] Od patnácti let chodil do plzeňského aeroklubu.[5] Jako osmnáctiletý se přihlásil do akce „1000 pilotů republice“,[6] která měla vycvičit zálohy pro československé vojenské letectvo.[7] Před začátkem výcviku došlo k okupaci Československa.[8] V roce 1940 se tzv. balkánskou cestou[9] dostal přes Maďarsko a Jugoslávii do britské Palestiny, kde vstoupil do československé armády v zahraničí.[10] Odtud se dostal okolo Afriky (navštívil Somálsko, Durban, Kapské Město)[11] přes Kanadu[12] do Velké Británie, kde se přihlásil k letectvu. Do pilotní školy se nedostal, podařilo se mu absolvovat střelecký kurz.[13][14]

V Anglii byl přidělen k 311. bombardovací peruti RAF.[15] Bojů o Británii se účastnil nejprve jako střelec při náletech na Německo. V roce 1943 byl převelen k Pobřežnímu velitelství RAF, až do konce války sloužil při stíhání ponorek a útocích na námořní konvoje. Mezi lety 1941 a 1945 nalétal na strojích Wellington a Liberator[16] 680 operačních hodin.[17]

Po skončení druhé světové války se vrátil do Československa a nastoupil jako palubní mechanik[18] k Leteckému dopravnímu pluku ve Kbelích k vládní letce. V březnu 1949 byl na 14 dní[11] zatčen, jelikož tajně převážel zásilky kamarádům, kteří emigrovali do Anglie.[19] Byl vyšetřován a vyslýchán několik dní[20], obviněn však nebyl. Následně musel z armády bez udání důvodu[11] odejít. Poté až do důchodu pracoval v pražské Tesle jako seřizovač automatů.[1][17]

Spolu s dalšími válečnými veterány se účastnil besed se studenty.[21][22]

Plukovník Jaroslav Hofrichter byl nositelem řady československých (třikrát udělen válečný kříž, medaile za chrabrost), českých a spojeneckých vyznamenání.[27][28]

V roce 1990 byl mimořádně jmenován do hodnosti podplukovníka a v roce 1991 se stal plukovníkem.[29]

Je držitelem Pamětní medaile ČsOL II. stupně a Pamětní medaile ČsOL 1914–1918, 1939–1945 [28]

Dne 16. dubna 2005 obdržel medaili Svazu letců České republiky (č. 119).[28]

V roce 2008 mu městská část Praha 4 udělila čestné občanství.[1] Je také nositelem čestného občanství městské části Praha 18.[30][31]

V roce 2011 jej Senát Parlamentu České republiky nominoval na Řád bílého lva.[32]

V roce 2014 obdržel Záslužný kříž ministra obrany České republiky I. stupně.[17][33]

V roce 2015 při příležitosti životního jubilea obdržel pamětní medaili ředitele Krajského vojenského velitelství Plzeň.[34]

V roce 2017 jej Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky nominovala na státní vyznamenání.[35]

Místostarosta městské části Praha 18 podal v roce 2020 prostřednictvím Senátu Parlamentu České republiky návrh na propůjčení nejvyššího státního vyznamenání České republiky Jaroslavu Hofrichterovi. Návrh podpořili i zastupitelé města Plzně.[30] Nominantem Senátu na státní vyznamenání pro rok 2020 se Hofrichter nestal.[36]