Jaroslav Herkloc

Plukovník Jaroslav Herkloc (5. srpna 1891 Stradonice – 21. srpna 1943 Breslau) byl legionář,[1] důstojník československé armády a odbojář z období druhé světové války.

Jaroslav Herkloc
Narození5. srpna 1891
Stradonice
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. srpna 1943
Breslau
Německá říše Německá říše
Národnostčeská
Povolánívoják
ChoťBlažena Juppová
Dětisyn Jaroslav a dcera Alena
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Mládí a první světová válka

Jaroslav Herkloc se narodil 5. srpna 1891 ve Stradonicích v lounském okrese. Mezi lety 1908 a 1911 vychodil obchodní akademii v Praze a 3. září 1912 byl odveden do armády, rok sloužil jako dobrovolník v Praze přičemž absolvoval školu pro záložní důstojníky. Po vypuknutí první světové války brzy odjel s pěším plukem na srbskou frontu, kde byl 15. listopadu 1914 raněn. Po vyléčení v Praze byl nejprve odvelen do Nového Jičína a posléze na ruskou frontu, kde v hodnosti poručíka a velitele roty padl 7. srpna 1916 do zajetí. Hned 18. září téhož roku se přihlásil do legií, prodělal důstojnický kurz v Borispolu, zúčastnil se bojů u Bachmače a sibiřské anabáze.

Mezi světovými válkami

Do Československa se vrátil 19. června 1920 v hodnosti kapitána a v srpnu téhož roku nastoupil do Olomouce jako velitel praporu, poté byl převelen do Trenčína. Na Slovensku se vyskytoval do roku 1927, kdy byl převelen do Brna. Vojensky se vzdělával a hodnostně stoupal. V roce 1933 velel oddílům potlačujícím fašistický tzv. Židenický puč za což sklidil pochvalu. Již jako podplukovník prodělal kurz velitelů vojskových těles v Praze a poté byl převelen k hraničářskému praporu 6 do Domažlic. 1. prosince 1936 byl jmenován velitelem praporu Stráže obrany státu v Domažlicích a současně vojensko-technickým referentem u hlavního okresního politického úřadu tamtéž. Za činnost v období mnichovských událostí sklidil pochvalná hodnocení.

Druhá světová válka

Po obsazení zbytku Československa se Jaroslav Herkloc zapojil do činnosti Obrany národa. Po Bohumilu Bočkovi převzal po jeho nuceném odchodu do zahraničí velení v Domažlicích. Zatčen byl 5. března 1940 a poté dlouho vyslýchán. 5. listopadu 1942 byl za přípravu velezrady odsouzen ke dvanácti letům vězení. 21. srpna 1943 zemřel ve vězeňské nemocnici ve Vratislavi. Urna s jeho popelem byla rodinou uložena na hřbitově v Jihlavě. Pamětní desky mu byly zřízeny v Plzni a v Jihlavě, jemu a jeho ženě je věnován kenotaf v urnovém háji v Hodonínské ulici v Bratislavě.[2] 25. října 1946 byl dekretem prezidenta republiky Jaroslav Herkloc povýšen in memoriam do hodnosti plukovníka.

Rodina

Jaroslav Herkloc se v roce 1922 oženil Blaženou Juppovou, v roce 1923 se mu narodil syn Jaroslav a v roce 1929 dcera Alena. Blažena Herklocová byla do únorového puče funkcionářkou národních socialistů v Jihlavě, ze které ale po přejmenování na stranu socialistickou vystoupila. V březnu 1954 byla zatčena za nenahlášení členů protikomunistické organizace Blaník a odsouzena na dva roky. Jaroslav Herkloc mladší se též stal vojákem. Po neúspěšném pokusu opustit republiku byl za zběhnutí, vyzvědačství a velezradu odsouzen na deset let žaláře. Mladší bratr Jaroslava Herkloce padl v roce 1916.[3]

Odkazy

Literatura
  • Radan Lášek – Velitelé praporů SOS (Radan Lášek – Codyprint, Praha 2009, ISBN 978-80-903892-0-5)

Reference
  1. Záznam vojáka [online]. Vojenský ústřední archiv [cit. 2021-07-05]. Heslo Herkloc Jaroslav. Dostupné online.
  2. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2021-07-05]. Heslo plukovník Jaroslav Herkloc. Dostupné online.
  3. Životopis Jaroslava Herkloce v rámci stránky "Z historie obce Stradonice"

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.