Jaromír Typlt

Jaromír Typlt (* 25. července 1973, Nová Paka) je český spisovatel, esejista, performer, výtvarný kurátor a editor.

PhDr. Jaromír Typlt
Narození25. července 1973 (48 let)
Nová Paka
Povoláníspisovatel, dramatik, básník, kolážista, kurátor a kunsthistorik
OceněníCena Jiřího Ortena (1994)
PříbuzníLubomír Typlt (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Dětství prožil v Nové Pace. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy – obor filozofie a český jazyk a literatura. Po ukončení civilní vojenské služby ve sdružení pro péči o duševně nemocné Fokus MYklub Liberec, kde mj. inicioval řadu výstav a edičních projektů, se stal v roce 2000 kurátorem liberecké Malé výstavní síně a v letech 20082010 byl kurátorem liberecké Galerie U Rytíře. V současnosti žije v Praze a Nové Pace.

Dílo

První období jeho tvorby se vyznačuje především důrazem na obrazotvornost (soubor poezie Ztracené peklo, 1994), ale také snahou o vystižení atmosféry „blouzniveckého“ rodného kraje (prózy Pohyblivé prahy chrámů, 1991, a Opakem o překot, 1996).

Po roce 1999 začal experimentovat s různými přesahy literatury do dalších uměleckých odvětví (bibliofilie a autorské knihy, krátké filmy, jevištní performance, zvukové nahrávky a improvizace) a výsledky soustředil do knihy Stisk (2007). Se skladatelem Michalem Ratajem od roku 2009 účinkuje ve zvukově-textové improvizaci Škrábanice. S Pavlem Novotným také hraje v představení podle básně Kurta Schwitterse Ursonate (premiéra 2006). Pro libereckého grafika Jana Měřičku napsal texty k autorským knihám (Vniveč, 1999, Hlavolomy, 2000).

Je autorem knižní monografie sochaře Ladislava Zívra (2013). Eseje o literatuře a výtvarném umění zveřejňuje například v literárních časopisech Souvislosti, Revolver Revue, Host, Analogon, Tvar apod. Už v první polovině 90. let se zapsal do povědomí také jako účastník literárních polemik. Po roce 2011 začal veřejně vystupovat proti snahám o podřizování literatury politickým zájmům (především proti požadavkům po levicové angažovanosti), a proto se 19. listopadu 2013 stal při svém autorském večeru terčem symbolického útoku politických radikálů.[zdroj?]

Edičně se podílel například na zveřejnění textů a výtvarných děl Hany Fouskové, Zdeňka Koška, Františka Nováka z Lomnice nad Popelkou a dalších.

Knihy

  • Koncerto grosso, Mladá fronta, 1990
  • Pohyblivé prahy chrámů, Mladá fronta, 1991
  • Zápas s rodokmenem, Pražská imaginace, 1993
  • Dříve než vzápětí, edice Tvary, 1994
  • Ztracené peklo, Český spisovatel, 1994 – Cena Jiřího Ortena
  • Rozžhavená kra, Votobia, 1996
  • Opakem o překot, Host, 1996
  • Kakofroň, edice Ještě teď, 2001
  • Že ne zas až, Host, 2003
  • Stisk, Torst, 2007
  • Ladislav Zívr, Kant, 2013
  • Za Dlouho, Argo, 2016

Audiokniha

  • Michal přes noc, Tympanum, 2012

Texty ve filmech

  • Shadow play, režie Viktor Kopasz, 2002
  • Vinice, režie Viktor Kopasz, 2012
  • Ve znaku/In the Sign, režie Swoon, 2013

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.