Jana Poncarová

Jana Poncarová vystudovala politologii na Západočeské univerzitě v Plzni. Pracovala jako šéfredaktorka tištěných i internetových médií. Od roku 2012 je na volné noze. Pracuje jako novinářka a copywriterka. Zaměřuje se zejména na témata energetiky a průmyslu. Je autorkou několika e-booků, píše povídky a romány inspirované skutečnými událostmi.[4][5][6][7] Od roku 2020 tvoří podcast Autoři na cestě. [8]

V roce 2021 spisovatelka vydala svůj v pořadí čtvrtý román Cyklistka v nakladatelství Motto. Inspirovala se životním příběhem baronky a prvorepublikové cyklistky Blanky Battaglia, která byla poslední šlechtičnou rodu Battaglia v jihočeských Bratronicích. Nejde o životopisný příběh, dějová linka je smyšlená. Román vypráví příběh sebevědomé ženy, která na kole zcestovala kus světa. Stáří pak Blanka tráví v chátrajícím rodném zámečku, nemá sílu pečovat o budovu a pozemky, které patřily její rodině po generace, a tak jen mlčky přihlíží pomalému rozkladu a zkáze. Z letargie ji vytrhne až studentka žurnalistiky Klára, která přijíždí do Bratronic, aby o baronce napsala článek. Rozhovory s Klárou Blanku přimějí vzpomínat na minulost, na její nevšední život – i na její osudovou lásku. [9] [10]

V roce 2020 autorka vydala v nakladatelství Motto svůj třetí román Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky, který zasadila do prostředí Sudet a Brd. Znovu se inspirovala skutečnými událostmi a v příběhu opět vystupují reálné postavy. [11][12]

V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v léčebně, kde se devadesátiletá babička zotavuje, rozhodne se vyjet s ní do míst jejího dětství a mládí. Během cesty po zapomenutých krajích i zasutých vzpomínkách společně odhalují rodinné tajemství, o němž se dlouho mlčelo. Porozumění babiččině příběhu pomáhá Nině vykročit za splněním vlastních snů. [13]

Příběh je vyprávěn ve dvou časových rovinách, střídá se v něm minulost a přítomnost. V románu vystupují skutečná místa i postavy. Například koloniál rodiny Ledererů v Dobřívě nebo sedlák František Reindl. Vedlejší, ačkoli důležitou úlohu, sehraje postava židovské dívenky Věrky. Ta je inspirovaná Věrou Kohnovou, která ve svých dvanácti letech zahynula v koncentračním táboře a zůstal po ní pouze deník. Bývá přirovnávána k české Anně Frankové. [14]

V roce 2020 vydala společně s fotografkou Ditou Pepe a nakladatelkou Barborou Baronovou svoji prvotinu v žánru literárního dokumentu Děvčata první republiky. Publikace přináší vyprávění osmi žen, které se narodily a vyrůstaly v době prezidentování T. G. Masaryka, prožily 20. století i kus toho současného. Knihu vydalo nakladatelství wo-men.[15] [3] [16] [17]

V roce 2019 vydala v nakladatelství Motto svůj druhý román Eugenie, který je inspirovaný skutečnými osudy plzeňské hoteliérky Eugenie Egertové Janečkové a hotelu Continental.[18] Eugenie Egertová se narodila v roce 1912 a jako většinu žen své doby ji čekal smluvený sňatek. Provdala se za hoteliéra Emanuela Ledeckého, který vlastnil hotel Continental v Plzni. S ním se starala o chod hotelu, kde rodina prožila nejen prvorepublikový rozkvět ale i okupaci a válku. Při bombardování 20. prosince 1944 stavbou otřásl výbuch. Spojenecká puma připravila Eugenii o otce i manžela, kteří byli spolu s dalšími desítkami lidí v hotelovém krytu. Eugenie zůstala sama se dvěma dětmi. Až osvobození americkou armádou v květnu 1945 přineslo do života mladé vdovy novou naději i lásku, která ji postavila před osudové rozhodnutí, zda přijme nabídku k sňatku od amerického generála Johna Hindse, nebo od mladého československého diplomata Jiřího Janečka.[19][20]

Kniha získala Cenu čtenářů v literární soutěži Česká kniha 2020.[21]

V roce 2018 vydala v nakladatelství Motto svůj první román Podbrdské ženy. Kniha vypráví o osudech tří generací žen. Příběh se odehráva v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století. Jedna z hlavních postav, Emílie, zažije válku i nástup komunismu. Pravděpodobně ještě horší jsou pro ni samota a odcizení, které prožívá v manželském životě. Také Emilčina dcera Jana se cítí zavržená, rodičovské lásky zažila málo a sama ji neumí předat dál. Poranění děděná z generace na generaci přechází na její dceru Johanku, která se rozhodne vykročit z místa a osvobodit nejen sebe, ale i další ženy ve svém rodě.[1][22]

Jana Poncarová založila společně s autorkami Martinou Heš Hudečkovou a Helenou Žákovou skupinu Povídkářky. Společně vydávají povídkové knihy, vystupují na autorských čteních a pořádají workshopy kreativního psaní.[23]

Od roku 2015 do roku 2020 psala blog o pěstování zeleniny PěstujZeleninu.cz. Vydala elektronickou knihu pro děti Rukověť malého zahradníka a knihu pro dospělé Pěstuj Zeleninu. [24][25]