Jan Srp (kartograf)

Narodil se 11. května 1849 na Novém Městě pražském v domě č. 1045-II (dnes Na poříčí 1045/22, Praha 1) jako syn zámečníka Tomáše Srpa z Cerhenic a jeho pozdější manželky Josefy Mrázkové z Bystřice u Benešova.[1]

Základy litografického a kartografického řemesla získal jako praktikant v 60. letech v „Prvním českém zeměpisném ústavu“ v Rybné ulici na Starém Městě pražském, první českojazyčné tiskárně na mapy. Závod byl amatérsky vedený, používal zastaralé vybavení, odborné činnosti vykonávali špatně placení a nekvalifikovaní pracovníci. V oboru se Srp musel zdokonalovat samostatným cvičením ve volném čase, protože v zaměstnání vykonával jen pomocné práce. Podnik brzy skončil z finančních důvodů — nízká kvalita prací, nemajetnost většiny zákazníků a nedostatek zakázek způsobily, že majitel neměl na nájemné.[3]

Srp se zapojil do pražského společenského života. Roku 1868 vstoupil do Sokola.[4] Členství v této organizaci pokládal za povinnost a pokud mohl, účastnil se všech cvičení a dalších akcí.[5] Roku 1871 byl přijat do Umělecké besedy[6] (asi ale později odešel a znovu vstoupil, protože mezi novými členy je uváděn i roku 1881).[7] Od poloviny 70. let se pravidelně scházel s dalšími členy Sokola k diskusím v uzenářství Václava Čermáka ve Štěpánské, později Vodičkově ulici. Aktivně sledoval veřejný život a doplňoval si vědomosti o aktuálních otázkách. Spřátelil se zde zejména s novinářem Josefem Barákem, do debatního klubu patřili ale například také pozdější benešovský starosta Herink, chirurg Karel Maydl a spisovatel Ignát Herrmann.[5] Přispíval na stavbu Národního divadla jako dárce i sběratel příspěvků.[5] Byl také členem pěveckého sboru Hlahol vinohradský (viz též Hlahol).[8]

Adresář z r. 1891 ho uvádí na adrese Brandlova 25, Vinohrady[9] (dnes Římská ul.).[10] Roku 1901 získal na Vinohradech domovské právo.[11]

V posledních letech života trpěl zdravotními potížemi. Účastnil se ještě oslav 50 let Sokola (1912), zakázku na mapy balkánských bojišť (1912–1913) už ale odmítl ze zdravotních důvodů.[5] Zemřel 19. září 1913 na Královských Vinohradech č. 579 (dnes rohový dům Americká 579/17 a Záhřebská 579/27, Praha 2) na zánět ledvin.[2] Pohřben byl na Vinohradském hřbitově.[12] V závěti odkázal 100 korun jako příspěvek Ústřední matici školské.[13]

Ve své době byl známým kartografem a vyhledávaným spolupracovníkem grafických závodů.[13] Z jeho prací, většinou nedatovaných, můžeme uvést např.:[14]

• soubor 75 podrobných místopisných map pokrývajících celé území koruny České v měřítku 1:100.000, vydaný Vilímkovým nakladatelstvím v letech 1901–1906[15] s pozdějšími reedicemi (např. podle politických okresů).
• Šolcova nejnovější politická, cestovní, železniční a paroplavební mapa Evropy 1:8.000.000 (1909)
• Storchova nejnovější cestovní a železniční mapa Moravy a Slezska pro turisty, cyklisty a cestující 1:450 000 (1909)
• Storchova nejnovější politická, cestovní, železniční a paroplavební mapa Evropy 1:7.000.000 (1909)
• Storchova nejnovější politická, železniční a cestovní mapa Rakousko-Uherska (1910), měřítko neuvedeno
• Nejnovější politická a železniční cestovní mapa Rakousko-Uherska v měřítku 1:1 600.000, vydal Emil Šolc (posmrtně 1915)
• soubor map českých zemí v měřítku 1:100.000 v nakladatelství Bursík a Kohout (nedatováno)

Pro své přátele vydal roku 1883 v omezeném nákladu soukromou publikaci s cílem podpořit obnovu Národního divadla. Do veřejného prodeje se nedostala, jeden výtisk by měl být uložen v knihovně Národního muzea. (Název knihy se nepodařilo zjistit, historické zdroje ho neuvádějí.)[5][16]

Do pamětního spisu ke 100. výročí litografie vložil vzpomínku na své praktikantské zkušenosti v Prvním českém zeměpisném ústavu.[3]

• 7. září 1885 se v Litomyšli oženil s místní rodačkou Annou Poplerovou (1859–??).[17]
• Syn Jan Srp[18] (1888–1972) byl poštovní úředník, fotograf a autor fotografických příruček (ABC fotografa amatéra 1917 aj.)[19]