Jan Samec

Narodil se ve Strakonicích 14. května roku 1917[1] ještě do poměrů rakousko-uherských, své vzdělání získal již v prvorepublikových školách. V letech 1936–1939 studoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství při ČVUT v Praze v ateliérech profesorů Oldřicha Blažíčka, Cyrila Boudy, Karla Pokorného (po válce pak ještě Martina Salcmana). Po uzavření vysokých škol v roce 1939 pracoval jako telegrafní dělník pro Ministerstvo spojů. V roce 1940 absolvoval kurzy reklamního návrhářství na Rotterově reklamní škole v Praze. Od podzimu 1940 do roku 1941 byl studentem Školy umění ve Zlíně. V letech 1944–1945 pracoval v totálním nasazení ve strakonické keramické velkovýrobě keramického nádobí (vlastník Václav Marek).[2][3][4]

V roce 1945 se vrátil do Prahy k přerušenému vysokoškolskému studiu na Českém vysokém učení technickém, které roku 1946 absolvováním první a druhé státní zkoušky završil. Poté pracoval v Praze jako učitel výtvarné výchovy na Experimentálním gymnáziu v Libni, to však bylo brzy jako buržoazní nežádoucí zrušeno. V roce 1947 po krátké známosti s herečkou Jiřinou Štěpničkovou uzavřel sňatek a z tohoto vztahu se narodil pozdější herec Jiří Štěpnička.[2][3][4]

Po ukončení studií dostal umístěnku do pohraničí. Rozhodl se pro Karlovy Vary, kam se v roce 1948 natrvalo přestěhoval. Vyučoval zde na místním gymnáziu výtvarnou výchovu a později i kreslení a malbu na porcelán na Střední průmyslové škole keramické. V roce 1963 zde vyučoval též kresbu na Pedagogickém institutu a v roce 1968 externě na místním gymnáziu.[2][3][4]

Zemřel 9. srpna 1988 v Karlových Varech.[1]

Jan Samec byl všestranný výtvarník. Po skončení studia se od roku 1947 zabýval tvorbou užité keramiky a grafiky a jako ilustrátor spolupracoval s tiskem a nakladatelstvím Orbis Praha. V letech 1956–1960 výtvarně spolupracoval s Krajským nakladatelstvím Karlovy Vary.[5] Též realizoval návrhy filmových plakátů, designu filmového tisku, návrhy cen udílených při Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v letech 1964, 1966, 1967 a 1968. Po roce 1968 se zaměřil na výstavní instalace a výzdoby veřejných interiérů. Pro oblastní divadlo v Karlových Varech vytvořil řadu kostýmních a scénografických návrhů. Do roku 1960, také spolupracoval na scénických návrzích i s divadly v Ostravě a Teplicích. Z jeho realizovaných návrhů mezi nejúspěšnější patřily:[4]

• Strakonický dudák /1952/
• Její pastorkyňa /1955/
• Fidlovačka /1956/
• Paní ministrová /1956/
• Skandál v obrazárně /1958/
• Radúz a Mahulena /1959/

V roce 1974 se podílel na restaurování exteriérové malby pravoslavného kostela v Karlových Varech.[4]

Jan Samec se vždy vracel k malířské tvorbě. K jeho nedožitým stým narozeninám uspořádala v roce 2017 karlovarské galerie umění přehledovou výstavu jeho malířské, zejména krajinářské tvorby. Expozice obsahovala na osmdesát umělcových maleb a kreseb, které vznikly od konce čtyřicátých let 20. století do roku 1988.[2][3]

Zastoupení ve sbírkách:[4]

• Galerie umění Karlovy Vary
• Muzea a galerie ve Vodňanech